V české republice nikdy nebyla nouze o kvalitní grind corové kapely. Právě grind core je jedním z mála hudebních stylů, ve kterém tuzemské kapely mohou konkurovat evropské špičce. Vzpomenu třeba matadory české grindové scény Ingrowing, kteří jsou žádaným artiklem nejen v naší domovině. Ale to není zdaleka vše, jsou zde spousty jiných kapel, které už nejednou ukázaly své kvality. Například zmíním Cerebral Turbulency, Exhale, Uprise, Contrastic a mnoho dalších. Needful Things vždy stáli tak trošku v pozadí toho hlavního dění, moc o nich nebylo slyšet, příliš se o nich nepsalo, tak nenápadně si tu pobývali až najednou slaví desetileté výročí! A právě k němu jim konečně vychází i první plnohodnotná placka s názvem Dead Point.
Zmiňoval jsem v předchozím odstavci, že Needful Things na mě působí na domácí scéně jako jedni z těch méně nápadných, to ovšem nemá vůbec nic společného se samotnou kvalitou hudby, protože tady se NT mohou směle zařadit do naprosté špičky české scény. Materiál obsažený na oficiálním debutu kapely obsahuje nové pecky, avšak i nějaké starší, které se vypůjčily z nějakých dem, splitů a podobných záležitostí. Čekal bych tedy nesourodost a rozháranost materiálu, proto mě velice udivuje, jak celek drží po hromadě a naopak ještě bych zdůraznil, že největším kladem této desky nejsou individuality, jednotlivé momenty nebo skladby, ale to, jak působí jako celek. Hlavními devízami nové desky jsou totiž krom velké agresivity a energičnosti i temná a destruktivní atmosféra, která právě nejvíce vynikne, když vnímáme Dead Point jako jeden celek (k čemuž ohromně přispívá krátká stopáž skladeb a téměř žádné mezery mezi nimi. Deska tak jede jak blázen a doslova vás pohltí). Grind core v podání Needful Things je nasypaný, rychlý, hutný a ohromně devastující. Melodie se objevují spíše sporadicky a ne příliš výrazné, hlavní důraz je zde kladen na intenzitu a nespoutanost, s kterou se tato deska valí vpřed. Svou sklíčenou a destruktivní atmosférou mi Dead Point připomněl atmosféru sálající z desek třeba takových Martyrdöd nebo Skitsystem. Hudebně se ovšem zůstává v grind coru a nezřídka se nám při poslechu vybaví i takoví velikáni jako třeba Nasum. Ovšem srovnávání je zde velice zavádějící, Needful Things jsou sví a dělají muziku po svém. Dominují zde splašené bicí a jejich rychlé sypačky nebo perfektní výjezdy do tupaček. Občas se dokonce i zpomalí, ale to jen proto, aby nás „rozervanost“ těchto pasáží ještě více zničila a následné opravdu pekelné výjezdy zabíjí (například Mental Level: Zero). Kytary jsou ostré, ale přesto hutné, basa správně řinčí a chrastí, vokál je také jedním slovem perfektní. Příliš se mi sice nelíbí vysoké ječáky (kterých naštěstí není tolik), které mě jaksi vytrhávají z celkové atmosféry, ale hlavní vokál je opravdu parádně hluboký, nasraný a zlý řev, který

perfektně zapadá do muziky. Zvuk nahrávky je vskutku povedený, zní neuhlazeně a neurvale, přesto je pěkně čitelný a hutný. Chvílemi můžete mít pocity jakési monotónnosti, záhy však zjistíte, že je to jen nepozorností poslechu. Když se příliš nesoustředíte, snadno se v tom ztratíte a pak to opravdu působí jako „bordel“, ovšem když posloucháte pozorně, zjistíte, jak je vše krásně čitelné a že vše má své místo.
Needful Things mě opravdu mile překvapili a přesto, že jsem je znal již z koncertních prken, nečekal jsem od desky příliš mnoho. Na živo totiž ohromné spousty energie a intenzity předvede leckdo, Needful Things mají ovšem úplně stejně našlapanou i desku a to tak, že to příliš často k vidění není.
A na úplný závěr se ještě zmíním o grafickém zpracování obalu a bookletu, který svou ponurou atmosférou perfektně koresponduje s hudebním obsahem. I tady hodnotím velice kladně.