Ups.. opět mám, o čem radostně psát a mám důvod se k nahrávce pořádný důvod vyjádřit. Pokud jsem dost smutně pokukoval po Suffocation na Souls to Deny a spravila se mi chuť na jejím nástupci, tak smutek po atonálních virtuózech Gorguts byl o to větší. Ty jsem vnímal totálně nenahrazené. Občas se sice někteří vyjadřovali o tom, jak byli Gorguts překonání těmi a těmi. Pokaždé jsem měl však dojem, že se jedná jen o kapelu, která sice dokáže čmajznout motiv od druhé etapy existence těchto velikánů, ale vždy se jednalo buď o kapelu s polovičním kompozičním talentem a o citu pro atmosféru nemluvě nebo v horším případě o jakýsi

metalcore, kde než, aby se posluchač nechal unášet sdělením a příběhem, byl nucen poslouchat nudný matfyzácký večírek. Celou dobu tu chyběla jména jako Lemay, Hurdle, Cloutier a Mongrain (jeho skladatelský podíl na From Wisdom to Hate je značný). Na domovské stránce probleskovaly zprávy o projektu Steeva Hurdla posléze i o účasti Luca Lemaye. V momentě, kdy sestava čítala Etienna Gala za bicíma a basmajstra Miguela Valadeho jsem začínal větřit pořádné znovuzrození. Očekávání se mi splnilo a já po delší době něco píší o extremní metalové kapele a velice rád.
Předmětem dnešního rozjímacího dýchanku je debutní mcd Negativa. Obsahuje tři skladby se 100% skladatelským kreditem Steeva Hurdla, který si rozdělil práci s kolegou Lucem Lemayem padesát na padesát u textové stránky nahrávky. Hrací čas tvoří něco přes 26 minut a mohu říci, že je co poslouchat. Nahrávka je opatřena parádním zvukem (z dílny Pierra Remillarda, Jean-Yvese „Blacky“ Theriaulta a přispění samotného hudebního tělesa), který je při pozornějším ohledání zvláštní a zajímavý i tou věcí, že mají oba z našich veselých kytarových anti-hrdinů jiný počet strun. Luc zvolil pro nahrávání sedmistrunnou kytaru, kdežto Steeve si vystačil s standardní šestistrunnou výbavou. Tato věc je obzvláště znát pokud se Negativa pustí do pomalé nebo středně rychlé valivé pasáže, kdy je mohutnost zvuku obzvláště sympatická. Příjemně kapelka hraje i v pickscrapovém šílenství, které nemusí být každému po chuti. O to tady, myslím, ani nejde. Negativa je právoplatným následovníkem Obscury, kdy je jasné, že se nejedná o záležitost, která by měla vévodit žebříčkům, byť jen s mainstreamovějším pojetím metalového extrému. Oproti návratovému albu Gorguts bych snad zdůraznil, že mi Negativa přijde instrumentálně vyspělejší, ale na druhou stranu nepůsobí již takový šok jako Obscura. To jsem, upřímně řečeno, ani nečekal. Negativa je excelentní kus experimentální death metalové práce, které se ve svém ranku nemůže momentálně nikdo rovnat. Pokud byste po mě chtěli kousek srovnání s jinými skvosty, které by mohly kromě zmíněného Oshismu v pár momentech vzdáleně tento kotouč připomenout, pak bych zmínil, co vytvořili v roce Shaune Kelley a Eric Rutan na druhé a nikdy nevydané desce nedoceněných Ripping Corpse nebo obdobně nedocenění Human Remains na Use Your Sickness as a Hero. Tolik k rozjímací stránce recenze.

Chod první: Chaos in Motion

„Chaos Feeds a Bliss in Me
Pleasure Falsified
Self Destructive Intimacy“

První kompozice, si myslím, je označitelná pro běžného posluchače za poslouchatelnější část celé náplně. Skladba je vedena v poměrně svižném metru, kdy po nájezdu, který dává posluchači možnost rozeznat nástroje zúčastněné smetánky, je kompozice vedena ve středním tempu a následně je jak se patří překocena v parádní rychlou pasáž, u které bych zmínil, krásně tapingovou basu Miguela. Kratičký nájezd se správně zvrhlým feelingem a chvíle, na kterou jsem čekal hezkou řádku dní. Lemayovi za pár let nečinnosti, bych si dovolil tvrdit, v hrdle uzrálo vše, jak mělo. Parádička nahrávka mne začíná rozehřívat a další motiv, který bych označil za klasicky Gorgutsáckou středně rychlou parádičku, kdy je každému, kdo má představu melodie dál než u parád stylu Hypocrisy, že jsou Gorguts, totiž pardon, Negativa, velmi sympaticky a inteligentně melodickou kapelou, pokud se hochům ovšem zrovna chce. Pokud označím následující protočení motivu za běžně metalové, ba i písničkové, nevidím to jako urážku, ale spíše jako devízu a umění práce s motivy. Lahodný je další motiv, kdy je sympatický nájezd zvýrazňovaný Lucovým řevem - další z ukázek, jak vystavit parádní a chytlavý motiv na základě nestandardních postupů. Další dění mne poprvé dost překvapilo, neboť další chvíle, kdy Negativa šlape a nikam se nežene je překvapivě mírně houpavějšího ražení. Plus parádně vévodící hlásek pana Lemaye, opět motiv z počátku kompozice a opět stejný zásek zmiňovaná melodická pasáž, tentokrát již beze zpěvu. A pro mnohé nedýchatelné zakončení skladby v podobě šmidlání do strun a pár úderů jak do bicích a činelů… a plynulý přechod do zamračena.

Chod druhý: Thedium Vithe (Taedium Vitae)

„Pain, I Shall Bear
Sadness Will ve Turned to Light
Freedom of Soul, I Aspire
Happiness I’ll Find Through…
A Spark of Light“

Zamračeno začíná na osmý úder činelu a je nutné dodat, že jak byla Chaos in Motion předvídatelnějšího ražení, Thedium Vithe je zdatný následovníkem legendární Clouded. Téměř desetiminutová kompozice, která se zdatně pokouší rozplést Vaše nervy do posledního vlákna. Jen při poslechu prvních dvou motivů jsem byl parádně nalazen, jen ta stopka v předělu, kdy nastupuje zpěv, jsem se nedokázal zbavit pocitu, že na mne Negativa položila tíhu veškerých nešvarů mé ubohé existence, které si dokáži i nedokáži představit. Ve třetí minutě se nad Vámi Negativa smiluje a rychlejší motiv, který jen tak mimochodem duševně milý, pouze odlehčí šíleně se táhnoucí schízu (čímž berte hlášku o smilování jako irelevantní), aby po třiceti sekundách rozprášila kompozice ukrutné abstrakce, kdy cca okolo čtvrté minuty do hry rytmiky přechází v klání o největší haluz. Pomalinku se kapela vrací k motivu, kterým kompozice začíná a Steeve se Vám svým mírně expresivním hláskem vyznává z těch pocitů, které si můžete nad tímto odstavcem přečíst. V době, kdy ze znechucení životem uplyne sedm minut a čtyřicet sekund se rozpadá do kvílení a skřípání, které posluchače provází zbylé dvě minuty až do úplného ticha. Jiskra života? Proč ne…

Chod třetí: Rebellion

„Rise from the Internal Torments
Rise from Pain and Agony
Rise from Your Mind“

Pokud se budete chtít bránit znechucení životem, bude jedna z cest, jak se tomuto duševnímu stavu vymanit, vzpoura. O tom je snad i poslední z chodu, který si pro Vás touto cestou Negativa připravila. Rebellion je ve své první polovině disharmonická death metalová kompozice (sorry, jestli jste to dočetli až sem a disharmonie Vám chyběla – je to schválně). Skladatelský talent a perfektní načasování každého detailu mi v tomto případě přijde až mimo mísu. Jen rozjezd tohoto skvostu je absolutním důkazem, že spousta kritikou vychvalovaná elita si o něčem podobném může nechat pouze zdát, že je opět konec rozsypán do absolutního šílenství, které dle textu má značit oproštění od hnusu negativních pocitů (Vaše jak si to přeberete), možná to může jednomu vadit, já stojím v opozici (narážky na Lykatheu apod. si prosím ušetřete, nikdo na to není zvědav).

Tato deska není rozhodně věcí, která je bez obsahu. Samotné texty mají jednotící prvek. Pokud se ho posluchač bude snažit najít, nalezne, pokud bude řešit věci ohledně techniky a bude se snažit o analýzu nějakých vlivů a počítat doby, nedošlo mu, o čem ta nahrávka vlastně je a nedopátrá se rozumného závěru (intelektuálové, nebojte se, bylo by co jmenovat). Jsem jediný, komu připomene onen opakující zvuk na konci výtah nebo zvonek? Co na to Alan Parker? Musí to dopadnout zákonitě dobře? Poslouchá doma Buky Green Day? Co na to onDRajs? Už se naučil kromě hledání ve slovnících cizích slov i zohlednit autorská práva a číst v bookletech?
Na závěr jen pár exkrementů, které snad rozvíří trošku normálnější diskuzi. Negativa má původní kořeny v roce 1994. Jinak rok 1994 je také rokem, kdy Gorguts ve své antologii uvádějí vznik některých skladeb z Obscury. Zbrzdila Obscura Negativu (Steeve Hurdle má na Obscuře velký skladatelský podíl)? Mluvit o Negativě v souvislosti s From Wisdom to Hate není příliš na místě. Tématicky, hudebně, ani nijak jinak. Proč? Důvody jsou v recenzi uvedeny. Negativa je rozhodně jednou z velkých nadějí pro skomírající smrtící kov. Jen doufejme, že nebudeme muset čekat dalších osm let na obdobnou nahrávku, jak by jistě vzpomenul kolega Peca.

://myspace.com/negativa1