Justin Quayle je britský diplomat, nesmělý, elegantní gentleman, který rád zahradničí. Tessa je mladá aktivistka, která je odhodlaná bojovat za každý lidský život, který může zachránit. Tihle dva se do sebe vášnivě zamilují a odjedou do

Afriky. Tessa zjistí, že na prostých Keňanech nakažených HIV někdo testuje lék proti tuberkulóze, který není zdaleka dokonalý (ergo zabíjí). Vydává se po stopě zločinu a informuje o svém vyšetřování britskou vládu. Načež je spolu se svým kolegou zavražděna. Justin se rozhodne pokračovat ve vyšetřování, o kterém vůbec nic neví. Ačkoli se do všeho pouští zpočátku jen proto, že chce vědět, čím se jeho žena zabývala a proč musela zemřít, pomalu se začne blížit k odhalení špinavého byznysu, ve kterém nemají prsty jen farmaceutické společnosti. Tím se stává pro mnohé nepohodlným.
Film vznikl jako adaptace špionážního románu Johna Le Carrého, a možná proto je označován jako thriller. Nebudu opakovat své rozhořčení nad tímto žánrovým zařazením u Utajeného. Nepohodlný kolísá mezi romancí, politicko – moralisticko – sociální (fuj!) fikcí a dokumentem o Africe. Ale thrillerového napětí je v něm poskrovnu. Všechno je brzy jasné. O závadnosti léku není pochyb, stejně jako o účasti mnoha vysoce postavených lidí. A o detaily v tak závažné kauze nejde, jde o odhalení. Zavádějící je i překlad původního názvu

The Constant Gardener (slovo nepohodlný jasně poukazuje na špionážní zápletku), který je silně poetický a mnohem lépe vystihuje dvojakost filmu. I napětí milostné, tedy otázka lásky a věrnosti Tessy, je brzy rozptýleno dopisy a příbuznými. Vždyť je předem jasné, že když se zamilují diplomat a bojovnice za lidská práva, kteří nemají společného nic než lásku, nemůže z toho vzniknout nic dobrého. Obzvlášť v Africe, kde se jejich zájmy mohou tak snadno střetnout. Jenže právě láska je nakonec tím, co Justina žene za velkým odhalením. Ale divák, na kterého na rozdíl ode mě zapůsobí více morální a sociální rovina filmu, se mnou nemusí souhlasit. Milostná linie je totiž v podstatě celá zasazená do flashbacků různé délky a tato odvážná kompozice scénáře opravdu vyžaduje divákovu pozornost a ochotu.
Výkon hereckého tandemu Fiennes – Weiszová je ukázkou toho, co dokáží dva nádherní a nadaní britští herci. V Rachel Weiszové se snoubí talent s podmanivou krásou a role Tessy jí dává možnost oba tyto atributy náležitě projevit (a dostat za to Oscara). Raplh Fiennes naplňuje slova Stevena Spielberga, že je příliš dobrý herec na to, aby z něj kdy byla hvězda. Potvrzuje

to i výběrem rolí (včetně ukázkově úchylného Voldemorta, protože Harry Potter je pro britskou hereckou elitu zdrojem relativně snadného příjmu, který umožňuje pracovat na zajímavějších, ale o poznání méně výnosných projektech). Fiennesova výslovnost a hlas, do kterého umí propašovat takovou sílu emocí, že z toho až puká srdce, jeho nesmělé pohyby… všechno naznačuje, že jeho v podstatě pasivní hrdina pátrá po zločinu hlavně proto, že potřebuje sám sebe přesvědčit o lásce své ženy a nějak si zdůvodnit její smrt. Přestože postupně poznává její myšlenky a záměry, zůstává i v závěru milujícím mužem, jehož domov je tam, kde je jeho žena.
Otázkou zůstává, zda formální náročnost filmu pro diváka přiřadit ke kladům či záporům filmu. Osobně zastávám názor, že tvůrci nemusí vycházet pohodlnému diváctvu stoprocentně vstříc. „Oddechovek“ se točí víc než dost. V takovém Dominu Tonyho Scotta šílenou kameru a střih uvítáme, protože jsou cílem filmu, který je záměrně bezobsažný. Jenže Nepohodlný má hodně co říct a není dobře, když kontrast nadhledů na okouzlující africkou přírodu a roztřesené (i když bravurně zvládnuté) ruční kamery odvádí pozornost od významu nebo ho dokonce zatlačuje do pozadí. A stejné je to s nerytmickým střídáním ruchů a

(krásné) hudby nebo zdánlivou nepravidelností flashbacků. Ty zabírají tolik filmu, že někdy je složité odlišit „tehdy“ od právě „teď“. Všechno je to záměrné a skvěle natočené, otázkou je, co na to divák.
Nepohodlný pojednává o mnohém. Ukazuje Afriku jako krásný kontinent, kde však lidé umírají v takovém tempu, že není čas zachraňovat malé děti. Staví proti sobě lidi schopné kvůli zisku obětovat stovky lidí včetně vlastních přátel, a ty, kteří jsou milující, oddaní a čestní. A v neposlední řadě vytváří poetický obraz lásky až za hrob (promiňte mi ten výraz), která má sílu činit svět lepším. Z jeho sledování na velkém plátně sice mohou bolet oči, ale je to krásný, hluboký a vysoce kvalitní film.
---- --- -- - -- --- ----
USA / Velká Británie, 2005, 129 min
Režie: Fernando Meirelles
Hrají: Ralph Fiennes, Danny Huston, Gerard McSorley, Pete Postlethwaite, Rachel Weisz, Bill Nighy