Je mi jasný, že jste tuhle recenzi očekávali už minimálně před měsícem, proč jsem teda psaní odkládal? Odpověď je nabíledni, osobně řadím Nile do absolutní špičky a je to jedna z mých nejoblíbenějších kapel, a po prvním poslechu jsem byl dost zklamanej a desku jsem nechal několik týdnů ležet.

Pro začátek si připomeňme, co dělá Nile jedinečnou a skvělou kapelou. Originální témata a samply starověkého Egypta a Středomoří (celkově všech zemí, plnejch sandálů a gyrosu), naprosto pohlcující atmosféra skloublená s brutalitou. Slovem atmosféra myslím temnota, opravdu hutná temnota, žádné teplouškovství. Dále pak výborní kytaristé a (ne)lidská sypací mašinka.

Hned první song Kafir! začíná fantastickým brutálním riffem (dost možná nejlepším na albu), ale když se dozvím, že Aláh je věčný a že není jiného Boha, trochu se mi zkřiví pysk. A když se přes postupy velice dobře známé z předchozí tvorby (střídání rytmů, sugestivní opakování textu) dostaneme na konec songu, a když se opět rozjede brutální riff z úvodu a já začínám být zase spokojenej, tak najednou.. co to má..?! Zasrat song 'zpěvem' znásilňovanýho imáma na minaretu, to si u mě nemůžou dovolit ani Nile! Tohle že je ta vrcholná vyspělost, o který se tradičně před vydáním mluvilo? Modernější zpracování starejch postupů a do toho teplej Arab a vybrnkávačka, kterou bych za temnou rozhodně neoznačil? Nasrání (a chuť na kebab) se mě drželo celej první poslech, takže jsem musel dát pár týdnů oddech a vrátit se k desce až později.

Co mě tedy zklamalo? Úbytek temnoty, jednoznačně. Úbytek pomalých epických pasáží s chorobným mrtvolným chropěním a přesunutí atmosférických vybrnkávaček do vyšších poloh. Konkrétně se to dá demonstrovat třeba na srovnání titulního songu Those Whom the Gods Detest a geniálního opusu Unas Slayer of the Gods. Sanders celkově trochu přiteplil, první sólovka byla temnější, meditativnější, u tý druhý už vidím jen ženu a svíčky. Stejně tak u Nile, přibylo melodií, sólíček i když riffově si snaží držet brutalitu. Naprostá temnota jako v podobě songu I Whisper in the Ear of the Dead se na tomto albu nikde nenachází. Stejně tak hymnické pasáže už nejsou tak přesvědčivé jako například Die Rache Krieg Lied der Assyriche - nebojím se hněvu strašného Nergala, místo toho vidím (jak řekl Střap) kleopatří pochody: Yezd Desert Ghul Ritual in the Abandoned Towers of Silence ~ kde je smrt, zkáza, válka, mor a vyhlazení? Vidím zlatý sochy, rozkvetlou oázu a faraonovy otrokyně koupající se v oleji.. Nic proti tomuto přístupu samotnému - líbí se mi obě sólovky Karla Sanderse, ale (hlavně ta druhá) jako odpočinkovka, ponejvíc vhodná k souloži při svíčkách. Kdežto od Nile chci tmu, smrtící sílu, bolest prokletých válečníků pohřbených pod nekonečným oceánem písku..

Proč se pořád ohlížím do minulosti a porovnávám dílo se staršími songy? Na aktuální desce jsou sice Nile kytarovější, melodičtější, vypilovali střídání temp a rytmů a opět je podporuje výborný sypec, ale pořád jsou to ty stejné stupnice, postupy a triky, které na nás zkouší už dvacátým rokem.. Opět je to typický hutný basový zvuk kytar, ale ty dobré nápady jsem už od pánů někde slyšel, jen jim dali nový kabát. Pro mě je na desce i přebytek sypání, všichni už dávno víme, že Gerge Kollias umí, tak by místama nemusel diktovat tak zprudka. Už minule si zasypal až až. A zajímalo by mě, jak zní škopky z originálu, na tý ‘god damn mp3‘ zní trochu uměle a nevím, jestli za to může Erik Rutan, kterej měl jejich produkci na starost, nebo jen ten formát. Ostatní produkce a mix Neil Kernon (Cannibal Corpse, Spiral Architect), takže i z digitálu kříšťál. Booklet Michal 'Xaay' Loranc, kterej spolupracoval s Karlem Sandersem už na sólovce. Sice nic originálního, ale hezký to je.

Celkové resumé zní: Nefanouška deska rozhodně neurazí, Nile jsou výborní muzikanti a ani Those Whom The Gods Detest není vyloženě nepovedená - a není zdaleka tak vatová jako třeba nový Hypocrisy, ale jelikož moc dobře znám veškerou předchozí tvorbu, moje hodnocení se zastavuje na 6.5.
 
PS: Tipuju, že Nile jsou teď Those Whom the Střap Detest :))
PS2: Nejdůležitější věcí, kterou jsem si odnesl je, že kebab se píše správně kebap :)
PS3: Jak zní škopky z originálu, prosím vás?
PSP: Jedete/byl na nich někdo v Polsku nebo Německu, když se nám tak elegantním obloukem vyhnuli?