Z bývalého drogového labužníka se nám stal workoholik. Těžko říct, zda-li je to ku prospěchu. K NIN mě přivedla asi nejpopovější z jeho desek With Teeth. Ta deska prostě musela přijít. Po drogových eskapádách, odvykaní a dlouholeté mlčenlivosti, přišlo něco, co ho vrátilo zpět na scénu a získalo nové fanoušky. Od té doby je Reznor k nezastavení. Loňské Year Zero

mělo tu nejlepší propagaci a reklamu, kterou jsem doposud viděl. „Zapomenuté flashky na toaletách při koncertech. Tajné šifry, čísla poskládaná z dat, z tour, triček odkazující na telefonní linku, kde vám sdělili další adresu pro stáhnutí další písně. Deska politická, deska, které se dostalo remixů. Následuje produkce Soul Williamseovi – Niggy Tardust, které vychází na internetu free. Po tom všem
a po neustavném koncertování se Reznor rozhoduje NIN na Hawai rozpusit, aby nám v lednu tohoto roku mohl přinést industriálově-ambientně-instrumentální 38-skladbový epos Ghosts. Po tom všem, a po 3 měsících je zpět, na turné, s novými členy a s novou deskou. THE SLIP.
Deska vychází na internetu volně k stažení a to je její největší slabina a přednost. Slabina v tom, že je značně nedotáhnutá do konce, at už skladatelsky tak i produkcí. Nemohu říct, že by skladby pocházely jako b-side z Year Zero nebo snad z dob With Teeth. Nezní tak, With Teeth je značně „rockové“, YZ zase, pro mě, kvalitní písničkovitý industrial. Skladby na THE SLIP jsou původní a šité horkou nití. Postrádám u jednotlivých skladeb jakékoliv pojítko/smysl, a když ho už už naleznete, nebo něco v té skladbě najdete, tak skončí. Někdy je původní myšlenka „zahrabaná“ po půl minutě v těch stejně opakujících se „špinavých“, až bych se nebál říct infantilních, samplech.
To, že je to šité horkou nití dokládá i fakt, že skladby nevedou k žádné koncepci, což by ani teda nemusely, ale ani jedna k druhé nezapadá, prostě 10

skladeb postavených vedle sebe, vytržených z kontextu. Když The Slip posloucháte, říkáte si, tohle už jsem někde slyšel. Ano, jsou právě ty povědomé samply, ten samý způsob tvorby, to samé vrstvení zvuku(ů), ty samé refrény, ty samé bicí?!? Všechno tohle nám Reznor předvedl dřív a mnohem líp. Proč tedy teď znovu, po skvělých deskách jako Ghosts a Year Zero. Z desky se vám bude zaručeně líbit jen Displicne, která je užasně diskotéková, vůbec jsem čekal od celé desky prima disko, vážně. Za zmínku pak stojí ještě Echoplex. Zbytek je směsicí toho, jak jsem psal, co už jsme slyšeli, takovou Lights in the Sky raději vypnete a pustíte si Hurt, místo Four of Us are Dying zase něco z Fragile a místo Corona Radiata šáhnete po nějaké části z Ghosts.
A teď ta přednost, deska vychází na síti volně k stažení. Kdyby vyšla tradiční cestou, nevím, s jakými ovacemi by byla přijata. To, že právě vychází free, je taková kompenzace za téměř nulovou uměleckou kvalitu. Samozřejmě Reznor si nic takového nepřipouští a ani nemyslí. Sám ji považuje jako dík za dlouholetou

oddanost a podporu od fanoušků. Reznor se defakto dostal do stejné pozice jako Devin Townsend. Všeho moc škodí, snad si po letošním turné dá pauzu, vyčístí hlavu a za nějaké 2-3 roky nás překvapí něčím, co bude stát za to.

- téměř všechno
+ Discipline, Echoplex, deska vyšla zadarmo