Neznalý jedinec, který si v sobě nese předsudky vůči bývalému východnímu bloku, jež hlavně prvních několik let po revoluci živila kapitalistická propaganda, si zřejmě bude myslet – Ukrajina? Rusko? Tam krom Alexandrovců dělají muziku? A dokonce metal? To myslíte vážně? A vskutku, post-sovětské státy nabízí množství velmi kvalitních metalových formací. V nejisté době po pádu totalitního režimu se skupiny mladých lidí vrací ke kořenům spočívajícím v pohanském bájesloví, dávných tradicích a lidové moudrosti svých předků, k lásce k přírodním krásám a odmítají nové pořádky. Pokud jsou takoví lidé
instrumentálně zdatní a mají tvořivého ducha, je logické, že se tyto vlivy projeví i na nahrávkách, které produkují. Právě Ukrajina se může pyšnit velkým množstvím kvalitních folk či paganmetalových formací, mezi těmi nejvýraznějšími figurují např. Kroda, Hate Forest/Blood Of Kingu, Dub Buk, Gardarika, Astrofaes, Drudkh nebo pod mou recenzentskou lupou právě se nacházející Nokturnal Mortum, kteří na Štěpána pod hlavičkou svého labelu Oriana Music vydali album The Voice of Steel.
Vzhledem k tomu, že kapela funguje již více než 15 let (pokud bychom počítali i její předešlé inkarnace pod jmény Crystalline Darkness a Suppuration, tak dokonce 19 let), byl jsem jako vždy, když letitá banda vydává nové album, mírně skeptický. Mírně pouze proto, jelikož Nokturnal Mortum do současnosti disponovali takřka bezchybnou diskografií. V jiných případech je má skepse a nedůvěra k novému materiálu daleko větší. Avšak, světe div se, The Voice of Steel za předešlými počiny kapely nijak nezaostává, leckdy je dokonce předčí (třikrát hurá). Mimochodem, co říkáte obálce? Dílo jakéhosi Viktora Titova, jehož další malby můžete vidět na deviantart.com,
kde vystupuje pod nickem Hamsterfly. Nejde sice o kdovíco originálního (Valkýrie, Thor, Svarog či Perun jsou vděčnými tématy), ale i tak musím smeknout. Vypadá to perfektně.
Jak jsem už zmínil, v určitých ohledech The Voice Of Steel překonává své předchůdce. Největší síla alba je v množství hudebních motivů a vlivů, s nimiž se zde setkáme. Varggoth a spol. se nebáli sáhnout i do žánrů, které se s metalem zdánlivě nemají v lásce a vyfikli sedmičku skladeb, z nichž žádná nezní stejně, ale dohromady tvoří jednolitý monolit. Představte si škatulku black/folk/art rock/blues/elektronika/pagan ve stylu Bathory. Taková vám samozřejmě moc neřekne, maximálně může navnadit posluchače chtivé různých hudebních úchylností. Nenechte se ovšem mýlit, žádná zběsilá avantgarda vám tady na prdel nedá.
Jako otvíračka opět spolehlivě posloužila sekce dechových nástrojů přesně jako na albech Nechrist a Mirovozzrenie, která se zhruba po minutě přelila do překrásné dudácké melodie (jsou to dudy?). Následující Voice of Steel zřejmě nejvíce čpí Bathoryovským pižmem z období veledíla Hammerheart, třetí v pořadí Valkyrie oplývá (art)rockovými vyhrávkami, díky čemuž zní úplně jinak než cokoliv, co Nokturnal Mortum dosud udělali. Ukraine je hymnický tribut rodné zemi a pravděpodobně nejfolkovější píseň na albu (čisté vokály, violy, sekané riffy, ale i pěkné sólíčko na závěr), další elektronikou prodchnutá My Dream Islands vás skutečně zavede na pustý
mírumilovný ostrov a vy necháte svou mysl volně plynout časoprostorem, prostu každodenních starostí a nerušenu otravnými lidmi. Šestka By Path of the Sun by bez problémů zapadla na album Nechrist, pohodová Sky of Saddened Nights nabízí symbiózu akustické kytary a flétny a finální track White Tower by neudělal ostudu ani těm nejlepším downtempo/chillout umělcům.
Co dodat na závěr? Bylo by nesmírně krátkozraké The Voice of Steel ignorovat kvůli „politicky nekorektním“ názorům muzikantů. Jde přeci především o muziku, ne? A ta je výborná. Nokturnal Mortum finišovali podobně jako Usain Bolt v top formě a na poslední chvíli vyfoukli všem ostatním pomyslné ocenění za album roku. Česká, německá a jiná masově metalová periodika se se svými směšnými charty můžou jít vycpat.
Vložit komentář