Nová deska Norma Jean není lehce stravitelné album. To samozřejmě nelze říct o žádném z jejich diskografie, ale Wrongdoers, krom toho, že se jedná o nepřístupný a těžko vstřebatelný bolehlav, vyznívá navíc i dost nejednoznačně. Album totiž nemá moc jasnou koncepci. Na jednu stranu tvrdé až brutální chaotic výplachy, na druhou melodické, místy až rockové kusy. To samozřejmě samo o sobě není problém, konec konců už předchozí alba obsahovala různé polohy, ale tentokrát to bohužel nějak nedrží pohromadě a kolekce není tak silná, úderná a hlavně novátorská, jak by se na „mighty Marylin“ slušelo.

Vypadá to, že záměrem kapely bylo udělat takové best of Norma Jean, ovšem výsledkem je spíše taková kolekce nevydaných skladeb či b-stran singlů (kdyby NJ nějaké vydávali). Někdy to vypadá jako návrat k divokým kořenům, místy je cítit chuť experimentovat, místy hrát rockově klidné melodie, zkrátka každá poloha, kterou kapela v minulosti použila, se objeví. Album tak nese všechny aspekty tvorby Norma Jean, nicméně na rozdíl od chytlavého a dokonale vystavěného emocoru na Meridional anebo ve své době bezesporu zběsilému Bless the Martyr and Kiss The Child nějak ne a ne strhnout.

Z počátku se sice zaskví pár silných momentů (druhá polovina Hive Minds je super, prostředek Wrongdoers taktéž) ale je tu i hodně pasáží, které vyznívají nevýrazně a není se v nich moc čeho chytit. Kolekci překvapivě dle mého drží nahoře spíše ty táhlé, melodické, lehce psychedelické věci a úseky s čistým zpěvem jako Sword inMouth, Fire Eyes, Triffids nebo Wrongdoers, které tvoří jakýsi protipól zaťatému hardcorovému běsnění typu If You Got It at Five, You Got It at Fifty, The Lash Whistled Like a Singing Wind, jež z dnešního pohledu nijak převratně nepůsobí.

Kapelu možná trochu rozhodily personální obměny, neboť na novince Norma Jean představuje od posledně dokonce trojici nových členů na postech kytara, basa, bicí, a to se prostě chtě nechtě muselo projevit. Skoro to nahrává mé teorii o tom, že Cory a spol. byli donuceni okolnostmi vysypat šuplíky a použít věci, které se jim nevešly na předchozí alba a výsledkem je tak mírný krok vzad, konkrétně někam na úroveň The Anti-Mother.

Norma Jean si tedy, co se týče kreativity, trošku zdřímli a aktuálně možná i trochu doplácejí na to, že jejich stylu pomalu končí doba, nicméně cesta do propadliště dějin jim dle mého stále nehrozí. Wrongdoers je vzhledem k pozici, kterou kapela na chaotic hardcore/ mathcore/ metalcore scéně má, možná nevýrazná deska, nicméně v na většinu kapel z tohoto oboru to stále ještě bohatě stačí.