Jakmile mi jeden ze dvou členů projektu N O V A napsal, že právě dokončili práci na své první studiovce, okamžitě jsem začal větřit, cože zajímavého se na této nahrávce vyskytne. Když uvážíme, že jde o projekt zatraceně nadaného kytaristy Chazza McConnella, jehož vytříbený a „jiný“ styl jsme již společně mohli obdivovat ve formaci Sol Asunder, která stále nemůže prorazit do širšího povědomí posluchačů, člověk prostě zbystřit musí. Možná je třeba se i trochu připravit na průšvih, jelikož věru není jednoduché dohnat tak vynikající nahrávku, jakou byla Mechanize. Chazzova hra sestává jak z moderních deathcoreových sweepů a různých slidů, tak i polyrytmů, jazzových výjezdů a těžké rytmické matematiky, která rozhodně nesedne všem a jež má od Meshuggah stejně daleko jako od Bojových Mužů z teplákova.

Chazz si zkrátka za ty roky, co honí prsty po hmatníku, vytvořil zcela specifický styl, jenž budete buďto milovat, nebo nenávidět. Ruku na srdce, není to poznávací znamení takřka všech velkých kytaristů? Pan McConnell přesto velkým kytaristou není, jeho nahrávky se s metalovými fans zcela míjejí, on se nicméně obrnil trpělivostí a společně s Maxem Seemanem z amerických brutal deathových drtičů Anomalous (minulý měsíc jim vyšel debutový kotouč) zakládá shred/instrumentální projekt N O V A. Ač naprosto postrádá jakékoliv vokály, je tvorbě Sol Asunder tak blízko, že to hned v prvních vteřinách praští do uší.

Naprosto žeru interprety, kteří mají ve svých dílech určitou jednotnou linku a koherenci, jež se zrcadlí ve všem, na co sáhnou. Další z atributů velkých muzikantů, chtělo by se říci. A skutečně – všechny ty mollové akordy, výborné natlakované riffy, instrumentální uvolňovačky a naprostá rytmická soustředěnost, správně uvolněný zvuk, silné rytmické a melodické nápady, vesmírná atmosféra (ke kalkulačkám se výborně hodící) ve stylu poměrně nedávno recenzovaných Radiance (taktéž projekt, se kterým toho má N O V A společného víc než dost) – to vše tato nahrávka obsahuje a pokud máte rádi jen zlomek z vyjmenovaného, rozhodně tento riskantní posluchačský podnik vyzkoušejte.

Že až příliš hýřím superlativy? No možná, ovšem N O V A má samozřejmě také dosti zásadní problém; poslech vyžaduje značnou soustředěnost. InverT Theory totiž není žádnou hudební kulisou, kterou si pustíte k práci či jen tak pro relax a o nic dalšího se už nestaráte. Pokud nezapnete mozek, nepochopíte ani polovinu vysílaného sdělení. Struktury, které společně tvoří jednoznačný, sepjatý celek se najednou rozmělní a ačkoliv si třeba všimnete určitých téměř geniálních hudebních motivů, stejně úplně nepochopíte, co pánové svou teorií myslí – a že toho myslí víc než dost.

Asi nemá smysl popisovat jednotlivé skladby, jelikož citlivý čtenář si jistě udělal obrázek, co si o tomto svérázném, přesto v určitém slova smyslu módním projektu myslím (djent kapel se v poslední době urodilo jako hub po dešti, Sol Asunder však přesto zůstávají jedněmi z prvních). Vezměte to nejlepší z melodického progresivního death metalu, přihoďte moderní deathcoreové postupy, polyrytmy, nu-jazzové kytarové výjezdy, orgasmická sóla, samply, dokonale propojené hudební struktury a odkaz na domácí formace jednotlivých aktérů a máte přibližnou představu, jak zní tento projekt. Automat lze pominout, nevadí ani slaběji nazvučená basa ani očividné úlitby žánru moderny. Něco mi říká, že tuto nahrávku, jež si každý může zdarma stáhnout přímo z oficiálních stránek projektu, budu poslouchat ještě hodně měsíců. Stojí totiž za to.