Po dvou letech přichází další, již šesté, album Starcova dítka, které, jako to před minulým, vzniklo v duu. Pan všechnoOMCh Galder samozřejmě vše složil, nahrál a nazpíval, akorát s bicími mu pomohl stále vytíženější a jeho (snad ještě) momentální souputník z Dimmu, Reno (dalo se očekávat). Předchozí céda mu (ano, všichni vědí) namlátili třeba Tjodalv (Susperia, ex-Dimmu), Gene Hoglan nebo Nicholas Barker, ale samozřejmě rozdíly zde nepoznáte, protože Killerich prostě metalově bubnuje, což muzice Galdera (tedy metalu) koštuje 100%ně.

A jaká deska je? Povětšinou se nese v příjemných středních a valivějších běhavých tempech, a vlastně na celém Vermin se nachází jediná sypanice, kterouž Galder s Renem umístili na začátek melodické In Torment's Orbit, kde je aj (nejen v této) Petersona naprosto prozrazující a nezaměnitelné sólo. Celý Vermin je pak založen na pojetí blacku, jenž je nám, dejme tomu, znám z posledních alb Immortal a Dimmu Borgir (kde Galder hraje tu hlavní kajtru). Čili různé proklady thrashingem a rytmizovanými riffy s melodickými a blackovými motivy, které jsou vkusně podporovány nikam se necpajícími klávesami, které jsou výraznější snad jen v Lord of Command [Bringer of Hate] se zlovolným začátkem, The Flames of Deceit a Black Marvels of Death, kde vyleze i piano a sekvencer (také v Twilight Damnation). Oproti Dimmu ale novinka OMCh není tak zlá, temná a ve svém smyslu progresivní nebo třeba vůbec symfonická, zato daleko melodičtější s vlivem zthrashovalého Immortal a standardnějšími kousky ála Spiritual Black Dimensions.

Pokud bych měl hodnotit slovně, můj dojem je veskrze velmi pozitivní, ač se Galder, jehož zpěv je čupr, nevyvaroval určitých “klišé“. Jinak ale Vermin docela dobře chutná. Hlavně v místech, kde je onen thrash (třeba proměnlivá War of Fidelity s výbornými odsekávanými akordy) a Dimmu prvky (Enslaved and Condemned). Jsem si však jist, že pro některé toto album možná bude slabším, pro některé však skvělým zážitkem. Vyčkejme případné diskuze níže…