Masakr. Tahle deska je totální masakr. Již jsou to čtyři roky od vydání poslední řadovky těchto neobyčejně zajímavých Holanďanů. Předlouhé čtyři roky nás nechali čekat a konečně je to tu. Vyplatilo se čekání na jejich novinku??? URČITĚ!!!!!!!

Přesně na tohle jsem čekal! Od prvních tónů úvodní The Sign je jasné, že nás čeká neobyčejný zážitek. Osobně neznám podobnou kapelu, která by tak nádherně dokázala zkombinovat brutalitu s nadpozemsky krásnými melodiemi. A nejen to, ještě do toho zapojte sekané kytarové riffy (schválně někdy počítejte doby, hehe) a strojově přesné bicí a dostanete takový výsledek, že se vám samým rozčarováním zamotá hlava.

Výborný zvuk (basa ruleZzZz!!!), skvělé vokály a hlavně ty melodie… Je k nezaplacení, když má kapela svůj ksicht a neopouští své harmonie či melodie. Těm, kterým se to daří stejně jako Orphanage (např. Yearning), z celého srdce gratuluji a těm kterým naopak ne (např. EverEve – škodáááááá), doporučuji se nad sebou zamyslet.

Poslechněte si například vokál Rosan v Prophecies of Fame nebo nádhernou sekačku, kterou vyplňuje klavír ve sloce My Master’s Master a sednete si na prdel. A to by v tom byl čórt, abych se nezmínil o vypracovaných sborech, protože bez nich (a samozřejmě dalších mnoha věcí) bych si jen stěží dokázal představit tohle sirotčí peklo. Vskutku skvostné je poklidné intermezzo v podobě Back Gate v němž zaslechneme i vkusně zmáklé perkuse. V následující In Slavery jakoby jste se vznášeli nad hromadou mrtvol (to když se do toho George řádně opře svým praso-vokálem) a náhle zase nad obrovskou rozkvetlou loukou (ou jééé, Rosan je prostě jedinečná :o)

Vrcholů desky je hned několik a když tak nad tím přemýšlím, mohla by jím být kterákoliv skladba (ale Infinity, Driven nebo Truth or Lies jsou fakt… pomooooooc, ty vokály – bez chyby, bravo!!!).

Prostě a jednoduše: zapište si do svých (mr)deníčků datum 5.4.2004 a vezměte útokem své oblíbené obchody!!! Nebudete litovat!!! Nemám dalších slov……… nádhera.