Pessimist jsou Jan Cerha. Evoluce v kapele jím smýkla od basy a kláves k bicím a base; přidají-li se některé studiové kytary, máme zde kompletního multiinstumentalistu, navíc víc než zdatného ve všem, co dělá. Na druhou stranu

je obdivuhodné, že za ty roky (Ignorace 1998, Ke hvězdám 2003) kolem sebe dokázal vždy shromáždit schopné muzikanty pro živé hraní. Novou desku „pomáhali“ natočit, a už nějakou dobu ji živě postupně představují, tváře známé z Mindwork a Uprise.
Opětovná změna sestavy (opětovně) není prakticky znát - díky tmelícímu komponentu Honzy zůstávají Pessimist stále svými, jasně rozpoznatelnými. Lze mít výhrady vůči některým zpívaným pasážím, ale jsou zde i vokály navýsost povedené, ať již čisté (Klam - „Zjistit, že nemůžeš hnout světem plným prázdnejch cílů“), tak i lehce naefektované (opět třeba Klam – „Dál – plout – tmou – lží“). Honza si vlastně všechny texty vždy psal sobě na míru, ať už stál s basou nebo jako teď, sedě za bicími. Na Longaevus je to poznat dvojnásob, kdy se často frázování přesně trefuje do jednotlivých úderů i s patřičnými důrazy (prog/deathmetalový Řád).
Hudba Pessimist baví a co na tom, že občas lehce pošilhává k inspiraci u Death, Cynic, Sadist nebo nejnověji Planet X (EZH, Tribalet, Longaevus). Více než kdy jindy na Longaevus pronikly experimentálnější pasáže (cello/klávesy v Řádu či tentýž nástroj zvukově upraven á la artrock v (ne)bezejmenném bonusu - nečekané, ale v rámci skladby parádně sedí). Svou poctivou porci umu zapojil i Martin, který především v sólech dokáže skladbu odlehčit a posunout jak mimo rámec standardních (metalových) hranic (Sapiens, Longaevus), tak i naopak vystihnout správný okamžik „přiznáním“ (metalové) barvy (Řád). Ale marná sláva, Honza by měl především preludovat na basu. V instrumentálních věcech je nejvíc slyšet, jak moc si Pessimist dokáží hrát a jít kupředu v hledání symbióz různých stylů (hitovka EZH) nebo proplétáním motivů relaxovat závěr desky s TriBalet a zejména titulní Longaevus.
Výtka by samozřejmě mohla mířit k podobnému začátku dvou, resp. tří skladeb (Klam), nejvíc to ale trkne u po sobě jdoucích Ve stopách a Závist. Druhé jmenované se navíc pomstil tiskařský šotek a smazal její text z bookletu. Jinak je grafické zpracování desky nejpodařenější z historie Pessimist a plně koresponduje s tenkou (červenou) linií devastace přírody člověkem a vizuálně „fontánově“ navazuje na předchozí Ke hvězdám.
Finální zvuk (točilo se v Davosu) rovněž nic nového - vznikl u Honzy doma -

patří mezi nejpodařenější ze všech tří desek a obstojí i na tuzemské scéně. Pravda, je takový trochu strohý, ale možná je to tak správně, protože to dodává desce autentičnost živých vystoupení. Jsme u dalšího poznávacího znamení - Pessimist faktoru „co na desce, to na pódiu“ s maximální možnou přesností (u zpěvu v rámci možností). Honza prostě není z těch, co myslí především na studiovou dokonalost, možná i z tohoto důvodu lehce přepracoval Hledání do Hledání 2010, ale živě nejsou k zahození ani verze předchozích desek.
Longaevus je výborná deska a bonus na konci – ano, děkujeme za nezaplacené PR pro Marast. Možná by neškodilo vydat sbírku Jan Cerha – Pessimist, málokterá kapela se může pochlubit tak dlouholetou lyrickou poctou svému jménu (Death to jako jediní dotáhli až do konce).
Sedm uplynulých let mezi deskami je velký rozdíl ve světě, natož na tuzemské scéně. Nicméně se opět musím opakovat. Byla by škoda, kdyby tahle deska zůstala bez povšimnutí, stejně jako je tomu s Pessimist po celé období fungování (pravda, taky se nikam zásadně nederou). Oficiální křest desky proběhne dnes 19/11/2010 od 21:00 v RC Kain. Přijďte se podívat, bude hlavně co poslouchat. .:. 8.5/10