Pocit a duše, nadhled a nápad, čistota a klid, relax. Právě těmito slovy začínám o nové desce, hudebně mi doposud neznámých Porcupine Tree, protože přesně tyto pocity u mě (a věřím, že tomu tak bude i u vás) deska zpočátku evokuje.

Všude plno akustik, ne nadarmo se Porcupine Tree hlásí k Opeth, i vzrušením nabité výborné texty (z „…it’s so erotic when your make up runs…“ a „collapse the light into earth“ seru) a hlavně pohoda a klídek, kterou občas střídá nakreslená kytara. První třetině/polovině In Absentia je přirozená písničkovost, hitové ambice, nijaká komplikovanost a skoro bych řekl až občasná country nálada (vazby kytar). Rytmus a sled celé desky je super a budu-li chtít ohodnotit bubeníkovu práci, musím mu poslat jedničku s hvězdičkou. Přehledné a zdánlivě jednoduché rockové rytmíky vypepřené nejrůznějším cinkání a drobením, kde při pozornějším průzkumu přijdete na neuvěřitelnou promyšlenost. Synkopy, opožděné i předražené údery, skvělá dynamika, basa podporuje. Skladbám většinou náleží jeden (někdy i dva) úhlavní motiv, na který se nabalují perličky, jenž tomu všemu dodávají tu pravou krásu. Najdete zde rockovou odvázanost U2 či R.E.M., zasněnou náladu Chrise Isaaca či Björk společně kráčící s rockovou progresí Spock’s Beard, jejichž částečná spojitost mi je patrná z celé desky (to asi proto, že jsou jednou z mála progrockových kapel, které znám).

Ale jak jsem řekl, toto je vlastní cca polovině desky, protože postupně se Porcupine Tree prokousávají do více nepřístupných a temných zákoutí. Vytripovaná halucinogenost, dekadence, temné zvuky, indusHermafroditní podsamplovaní…, při němž vám bude naskakovat husí kůže. Z času se ale vrací k prvkům z první části, a tak se dočkáte zasněných vokálních linek, nebeských nálad vlastním sousedům A-Ha, hammondkám, pulsující paralyzovanosti a energičnosti, která má co dočinění s Tool, snad i Opeth. Hudba jde po celou dobu spíše ve středním tempu, ale občas je situace vyhrocena.

Porcupine Tree ale bohužel dokáží být občas i trošku moderně křečovití (opravdu hódně debilní přirovnaní), protože přesně tyto polohy mi nesedí, přijdou mi zbytečné, ale to je spíše věcí aranže. Zdá se mi, že jimi Porcupine Tree chtěli jen doplnit neuvěřitelný stylový záběr desky, ale že by tu toho bylo tolik, to zas ne. Spíš na desce začínám zbytečně hledat zápory, které nakonec třeba zápory ani nejsou, anebo tu nejsou. Závěr desky patří úžasné zpívané piano-smyčcové komorní skladbě Collapse the Light into Earth, která je odpuštěním za naše hříchy. Je v ní zachycena všechna bolest – Garmonbozia, kterou naše zdevastovaná Země disponuje. Slzy stékají po tváři a plní oceány…

Celkově Porcupine Tree poměrně multižánrově experimentují a zamiloval jsem si na nich hlavně tu zasněnou a temnou stránku, kdy byste PT dle předešlého vůbec netipovali, ani co by se za nehet vešlo. Na konci toho všeho vám pak vzejde jakoby na dvě poloviny rozdělené cd, přičemž první je hitovějšího a přístupnějšího charakteru, ta druhá s širším obzorem je temná a Lynchovské nálady.

O bezchybnou produkci se postaral sám hlas a strunník Steven Wilson - uslyšíte každé cinknutí, brnknutí, smyčec.. ale u takovéto hudby, vzhledem k její nepřeplácanosti, by to měla být samozřejmost.

Progresivní rock? Art rock? Pop rock? Dekadentni rock? Alternativa? Těžko říci. Ani jedno, ani druhé, ani třetí.. ale od všeho trochu.

P.S.: In Absentia vyšlo v podobě 2cd, kdy na tom druhém jsou 2 skladby vzniklé při nahrávacích sessions + videoedit ke Strip the Soul, jehož neuvěřitelná obrázková podoba je na prvním cd! Tím, že PT udělali videoklip k této skladbě, u mě stoupají o další kus, jedna z temnotáží!