Popisovat materiál o délce jen lehce přesahující čtyři minuty je věc ošemetná. V případě americké úderky Priapus si ovšem musíte připustit, že to vlastně i stačí. Pohodlně se usadíte, zmáčknete tlačítko „play“, chvíle ticha a...? Šok! Z beden se na vás vyvalí psychopatická palba se zvukem černým jako černoch v tunelu. Než se vzpamatujete, je po všem.

Opatrně zkoušíte stisknout klávesu, za níž se skrývají samé nelibozvuky, znovu. Po úvodním šoku se začínáte zorientovávat. První věc, co vás napadne, že to zní strašně podobně jako Maruta. Máme tu vokál Jordana, který chvíli vyšinutě štěká, onde zas sjede do nížin murmuru. Bicí kanonádu talentovaného Kevina, který kapelu posunuje o stupeň extrému dál až někam k Hate Eternal. A konečně Jeremyho, který se zhlédl v kytarové práci Eduarda Borji z Maruty. Priapus jsou s nimi v porovnání techničtější a v dramaturgii skladeb matematicky přesní. I když první Adversus a následující Failure Addict je v první řadě grindcorový atak, skupina namísto přímočarého projevu do skladeb cpe spoustu stopek, kil, mezipasáží a kratičkých riffů, které z nich dělají technické utrpení á la Malignancy.

Kapela se nebere vážně a v podtitulu předělávky Nasum (Disappointed) nám to předhazuje v mottu „Ripping off better bands since 2010“. Je v tom sice kus ironie, ale když si poslechnete ranou tvorbu Priapus, tak nebylo zas tak mnoho, co by trio od epigonů Discordance Axis tolik odlišovalo. Novější věci už znějí mnohem metaličtěji, strukturovaně. Velmi zřetelně je slyšet závan Québecu, který se dostal právě až do Severní Karolíny, kde Priapus operuje. Jinými slovy, punkovou špínu minulosti už dobře vytřela gorgutsovská uklízečka. Band se také zlepšil co se týče kompozice a v ní Jeremy cituje legendární odkaz Nasum. „Jako v každé dobré písni, jde hlavně o napětí a uvolnění,“ tvrdí kytarista a má recht. Změny motivů, bicích patternů, časté zvraty rytmů, toho všeho najdeme u Priapus přehršel. Trio se nebojí i zvolnit až do úplně pomalého tempa a následně vyrazit posluchači zuby zběsilou sypačkou.

Buď jak buď, i když Priapus nestaví svoje hnízdečko na zelené louce a zhusta čerpají inspiraci u svých starších souputníků, jejich muzika těží hlavně z kvality provedení a hodnověrné autenticity. Řekněte sami, kdy jste naposledy slyšeli takhle dobře zahraný extrém?

PS: Skupina už má nahraný nový materiál. Tak se těšme, až ho na nás brzy vyvrhne!