Nedávno, líný nedělní odpoledne, jsem se znova podíval na Assault on Precinct 13. Krom některejch scén z filmu samotnýho se mi hluboko do hlavy zavrtala hlavní znělka, až mi to nedalo, sehnal jsem si oficiální soundtrack a protočil ho několikrát dokola. K odpolednímu kafi a šachům ideální kratochvíle. Týden na to, znovu nedělní odpoledne, náhodou se mi do přehrávače dostane Come Follow Me od Profilgate a scénář je úplně stejnej, kafe, šachy a poslechy v nekonečnejch kruzích.

Litina se tady totiž vyrábí podle osvědčenejch postupů - zastřený syntetizátory, jednoduchý tepavý beaty a velkej důraz na atmosféru. Atmosféru slitou z dlouhejch nocí probdělejch za zvuků detroitskýho techna, soundtracků od Carpentera a alb Kraftwerk, hlavně pak z těch potemnělejších, nebezpečnějších výlisků. Což je rozhodně chvályhodnej koncept, kterej se přetavuje do zhruba 40 minut zábavy na ploše šesti kusů. Kusů, který stojej za individuální pozornost, protože každej z nich má svůj příběh, kterýmu se výrazový prostředky přísně podřizujou.

První Vixen je mazaná, vychytralá. Začíná se nenápadně, zlehoučka šimravým beatem, kterej ale postupně sílí. Navíc se v pravej moment přidávaj, nejdřív sporadicky a později ve veškerý parádě, rozmáchlý samply – graduje se až ke strašně chytlavýmu Carpenterovskýmu motivu, zpátky do ticha, znova nárůst, tam zpátky a otočit, jakoby si hrála kočka s myší.

To z druhý Suppression je hodně cejtit Kraftwerk a to včetně mluvenýho slova s těžce kovovým přízvukem. Už od začátku ovládáš zadržený pudy, tmavej vztek a ležérní chlípnost, který se občas provalej v silnější úder nebo uskříplej sampl. Nicméně sebekontrola převládá až do konce, disciplína, přes kterou špína prosákne, jen tu a tam.

Třetí Barriers je nefalšovaná vesmírná odysea. Pomalej start, zahřívání, vzlet, nostalgický pohledy zpátky na zem. Ale postupně se ztrácíš z dohledu, prolamuješ se do novejch prostorů, prolamuješ se do všech prostorů, prolamuješ se totálně mimo prostor, do mimoprostorový diskotéky v záři planetárních stroboskopů s prstencema různobarevnejch měsíců.

A tak bych mohl pokračovat dál, ale nebudu, protože účelem je navnadit, ne prozradit. Navnadit na výbornou desku, která vyčnívá zejména tím, jak delikátně dokáže navodit různý nálady a odvyprávět příběhy beze slov. Pro fandy temnější taneční elektroniky nutnost.