Klatovštví Promises na české hudební scéně "straší" už nějaký ten pátek a od svých doomových začátků z poloviny 90.let (to není z mojí hlavy, to mi káže přiložené promolejstro) se dnes vzdálili do moderněji pojatého svižnějšího rock/metalu. Ostatně, česká scéna rozhodně není chudá na kapely s podobnou hudební genezí a osudem a skoro to lze označit za jakýsi český trend. Pánové ale na rozdíl od svých kolegů asi nebudou zrovna nejpilnější včeličky z úlu, když jejich nový počin s neotřelým názvem In the Pharmacy je teprve druhou dlouhohrající deskou za 14 letou (!!...??) historii kapely.

Novinka je sympaticky rockově přímočará, svižná a poslouchá se velice nenásilně, jelikož jednotlivé položky playlistu se odkrajují jako po másle. Kdybych to měl nějak více přiblížit, Promises hrají takový "moderně"-alternativní metalový rock s dotyky melancholie a povětšinou s docela slušným odpichem (zřejmě pozůstatek metalových kořenů). Dá se říci takový ekvivalent německým kapelám typu End Of Green nebo starším Dreadful Shadows. Hudebně je album hodně soudržné a chvílemi i poměrně chytlavé. Melodie na něm obsažené ale podle mě nejsou dostatečně nosné, slovy cynika "vlezlé", jak by nejspíš podobná hudba vyžadovala. Mám na mysli zejména vokál, který mi asi nejvíce ze všeho připomíná hlas hermafroditního uplakánka Briana Molka (Placebo), výrazově za

ním ale zpěvák Viktor bohužel dost zaostává. Navíc kolikrát připomene typicky českou výslovností angličtiny častý to syndrom tuzemských zpěváků.
In the Pharmacy ale rozhodně není špatná deska, spíš je taková oddechová a do uší leze skutečně sama (no, ven pak taky). Po mírném nadšení při prvním poslechu se pak u mě sice dostavilo menší zklamání, způsobené tím, že deska je sice sympaticky jednolitá, na druhou stranu pak i trochu monotónní, ale rozhodně bych o ní netvrdil, že jí odteď odložím do kouta a už nikdy se jí nedotknu…