Tak jasně, tentokrát půjde o přihřívání polívčičky, protože za pár dnů se Psychofagist objeví v Čechách hned třikrát a Marast se na zorganizování tohohle miniturné podílí. Ale nerad bych aby to vyznělo tak, že jinak bysme si týhle kapely nevšímali. Pravda, slova a řádky se tu jejich deskám zatím zdárně vyhejbaly, ale takovejch desek se vždycky pár najde. Nad pivem všichni řikaj „no ty pičo dobrý“, deska se točí v přehrávačích, všechno správně, všecko fajn. Ale každej si řiká, to někdo určitě napíše, někdo, kdo tomu víc rozumí, kdo to umí napsat líp, nebudu tu přece zbytečně plkat. Jo a jsem navíc nějakej línej. A tak. A tak nic. Tak nějak si představuju, že Il Secondo Tragico – mimochodem citace z legendární série s Fantozzim - propadlo sítem. Nejlepší chvíle to napravit.

Chvilkový znervózňující intro, výhružná, tísnivá zvonkohra, která se během pár vteřin promění v chaotickej pletenec kytar, kterej se láme o bicí, bicí se lámou po rytmus, rytmus, kterej se trhá, zasekává, přetáčí, obrací vnitřkem ven. Další samozřejmá součást celýho tohohle cirkusu je předhánění se v disharmonickejch hrátkách a nelibozvučnejch kombinací tónů, hluků, úderů. Tohle všechno už tu bylo mockrát a dá se to, s tu větší nebo menší změnou, napasovat na každý mathcorový album. Čím teda zrovna Psychofagist vyčnívaj, že se tady o nich zmiňuju?

Zejména tím, že si na nic nehrajou, nepřeháněj to s uměleckejma ambicema, těžkotonážní breakdowny taky nechávaj stranou a ani nezkoušej dneska tolik populární mektavej zpěv. Soustředěj se plně na svůj neurotickej, vypjatej bordel a dušička fanouška starejch The Dillinger Escape Plan musí plesat. Fakt si v poslední době nevzpomenu na desku, která by mi navozovala tak podobný pocity jako Calculating Infinity. Ačkoli Psychofagist jsou metalovější a totální destrukci trochu koriguje tísnivější atmosféra, to, jak dokážou s pěnou u huby s přehledem zahrát i ty nejsložitější pasáže, jak svojí muzikou dokážou pocuchat nervy a zvýšit tep, to všechno Calculating Infinity připomíná. Navíc do týhle už tak dost výbušný směsi přidávaj ještě saxofon, jehož potenciál v podobně uživatelsky nepříjemný muzice už kdysi dávno ukázal John Zorn v Painkiller. A tady má všechny atributy, který jsou pro umocnění nevolnosti potřebný – řezavej zvuk a extrémní frekvence v nečekanejch, překotnejch výjezdech. K saxofonu se váže ještě jedna zajímavost. Pokud přemejšlíš, jestli maj Psychofagist nějakou spojitost s italskou extrémní jazzovou scénou, tak právě tady je ten článek, stojí za ním totiž Luca ze ZU.

A nakonec? Psychofagist přicházej s ostrou, extrémní hudbou, která určitě není pro každýho. Jazz se tu mísí do extrémních žánrů ve zběsilým tempu a zkreslení, představ si metalovější starý The Dillinger Escape Plan a neřikej mi, že sis dycky nepřál, aby k nim ještě hrál saxofon. A úplně nakonec? Ačkoliv jsem se jí celou dobu snažil spolknout a ututlat, přece jen si tu jednu výtku na závěr neodpustím – trochu víc důrazu na kompoziční stránku věci by neškodilo, takhle je tý nahodilosti v jednotlivejch skladbách snad až příliš, i když počítám, že to byl záměr. Závěr.

 
A nekonečně protahovanej závěr pokračuje, ještě se totiž vrátím k tomu přihřívání polívčičky. Pod taktovkou Marastu, Avantýr a NAAB crew se totiž Psychofagist postupně objeví v Brně (Vegalité, 16.6), Budějovicích (Velbloud, 17.6) a Praze (18.6). Těšíme se na vás, více info níže.

Praha 18.6. v K4:
http://www.facebook.com/event.php?eid=212670092088702
http://www.last.fm/event/1910664+Marastmusic+uv%C3%A1d%C3%AD%3A+Psychofagist+a+Unnecessarity+v+Praze

Budějovice, 17.6. v K2:
http://www.last.fm/event/1934998+Psychofagist

Brno 16.6. ve Vegalité:
http://www.facebook.com/event.php?eid=181295758586547
http://www.last.fm/event/1934664+PSYCHOFAGIST+%28Ita%29%2C+Pr%C5%AFmyslov%C3%A1+smrt%2C+E%C3%A1%2C+Got+a+Wolf+%40+Vegalite%2C+Brno