Na animáky do kina většinou nechodím (s výjimkou takových kousků jako jsou Simpsonovi). Nic proti nim nemám, v televizi se pak na ně ráda podívám, ale utrácím raději za jiné filmy. Nicméně když recenzent uznávaného periodika o filmu označí animák za možná doposud nejlepší film roku, ani mě to nedá. A ejhle, po půl hodině se rozplývám nad dokonale animovanou bublající polévkou, po hodině a půl jsem dojatá téměř k slzám.
I po koupi studia Pixar Disneyho studii (v podstatě konkurencí) každý filmový

fanoušek ví, že nejlepší animované snímky dělá Pixar. Na této skutečnosti se nic nezměnilo. V Pixaru totiž věří v to, že dokonalá animace sama o sobě nic neznamená, každý film musí vyprávět příběh. Dle kritiků i zisků dělá nejlepší filmy Pixaru režisér Brad Bird (Úžasňákovi). Po jakýchsi změnách, neshodách a podobných studiových příhodách se Bird dostal i k projektu Ratatouille. Chvála studiovým melám za to.
Remy je krysa. Žije se svým klanem kdesi na francouzském venkově a stejně jako jeho příbuzní se živí odpadky z kuchyně staré paní domácí. Jenže Remy touží po něčem jiném, než je funkce vrchního očichávače, kterou mu přidělil jeho otec díky jeho nadprůměrnému čichu. Remy totiž necítí jen jed na krysy, ale také jemné rozdíly ve vůních přísad do „lidského“ jídla. Remy totiž umí vařit a při nuceném útěku z venkova dostane příležitost to dokázat. Dostane se totiž do restaurace svého zesnulého guru, šéfkuchaře Gusteaua, v samotné Paříži. A jeden mladý kuchař bude potřebovat jeho pomoc, protože navzdory svému původu neumí ani trochu vařit. Jenže nic není tak jednoduché, protože každý hygienik přece ví, že krysa v kuchyni je pro každou restauraci pohromou.
Pixar nemá sobě rovné studio na poli filmové animace. Ať už se jedná o zlomové okamžiky (tzv. kroky kupředu) či divácké úspěchy (Hledá se Nemo, Úžasňákovi). Jistě, nemluvíme tu o plastelínové konkurenci Nicka

Parka nebo stop-motion Timu Burtona nebo „čidlových“ kusech typu Temný obraz či očekávaný Beowulf. Pryč jsou doby, kdy bylo vrcholným úspěchem naanimovat pohybující se vlasy. Pohyby vody v Nemovi jsou nic proti tomu, co zažijete, když je Remy unášen proudy v kanálech. Vlny odpadních vod jsou tak reálné, že budete zadržovat dech jako kojenci na první hodině plavání. A co si budeme povídat, francouzská kuchyně používá mnoho rozličných ingrediencí. Muselo být zatracené těžké odlišit jednotlivé druhy koření, zeleniny, sýrů (viz. trailer) a nechat bublat polévku tak, aby na ni měl i divák chuť. Nemluvě o pokrmu, který dal název celému snímku, a vypadá jako duhové kolečko čert ví čeho. A když Remy udělá smutný obličej potom, co ho lidé znovu zklamou... já vím, je to krysa, ale mám slzy na krajíčku!
Při všech Dobách ledových, Shrecích a tančících lemurech jsem se pořád držela nad povrchem příběhu a bavila se nanejvýš jednotlivými postavičkami (na oslíka pořád nedám dopustit). Ratatouille mě však pohltil tak, že mi během několika minut přišlo naprosto přirozené, že krysa mluví (ačkoli tvůrci velmi šikovně dokázali hned v úvodu naznačit, že lidé krysímu jazyku nerozumí, slyší jen pískání) a že dokonce umí vařit. Silný, zábavný (nejvíce rozesměje bratr Emílek) a dojemný příběh do sebe přirozeně absorbuje lidské hodnoty jako je rodina, láska, přátelství či ambice. Kolik hraných snímků se snaží řešit konflikt mezi vztahem k rodině a touhou odejít za svým snem, a přitom nemají ani pětinu švihu a síly tohohle krysího příběhu?
Ratatouille ve vás vzbudí dojetí, smích, radost, chuť vařit (a jíst) dobré jídlo a pít dobré víno. Není to pověstná „zábava pro celou rodinu“, spíš lahůdka pro příznivce kvalitních animovaných snímků a filmů obecně. Jediné, co mi po tomto soustu nechává hořkou příchuť na jazyku je to, že se mu vyrovná tak málo „reálných“ snímků. Jsem z něj vedle, to jsem Vám asi tak chtěla říct. Jděte do něj!
---- --- -- - -- --- ----
USA, 2007, 110 min
Režie: Brad Bird
Hrají: Brad Garrett, Peter O'Toole, Janeane Garofalo, Ian Holm, Brian Dennehy