Rád vzpomínám na jednu akci, na které jsem se ocitl vlastně náhodou, bylo to asi před dvěma lety v Liberci, kdy tam hrála španělská crustgrindová kapela Antihero. Absolutně neseznámený s jejich hudbou jsem byl stejně nakonec smeten přívalem energie a následným pekelným pogem. Podstata tohoto hudebního odvětví mne tenkrát trefila přímo na solar...
Hudební pervitin. Těžko hledat lepší přirovnání pro tvorbu brazilské legendy Ratos de Porão ze São Paula. Hrají od roku 1980, jejich titul je portugalské označení pro „sklepní krysy“. Frontman Fat John (João Gordo) spolu s kytaristou Jãoem to táhnou už téměř celý kvartál. Neuvěřitelné.
Inspirováni druhou vlnou punku, která satiričnost a hravost kapel z druhé půlky sedmdesátých let smetla fascinací nukleárních katastrof, nihilismem a tehdy všudypřítomnou atmosférou studené války. Discharge, G.B.H.. Vzpomínáte? Nelze nevzpomenout na první desku Suicidal Tendencies. Nebo D.R.I.. A co třeba Crucificados Pelo Sistema od Ratos de Porão – dnes už neodmyslitelná klasika? Pekelně rychlé hardcore album, které doposud kope a asi nikdy nepřestane. Kult. Neučesanost a drsnost byly základním prvkem a stavebním kamenem, který jim s různými obměnami vydržel až do současnosti. Je s podivem, jak fungovala morálka a hudební smýšlení v tehdejší době. Někteří nemohli rozdýchat, že jsou příliš metaloví, ostatní zas naopak. Ostatně to Ratos de Porão zůstalo: začátky hardcore punk, poté inklinace k thrash metalu, ne nepodobnému staré dobré Sepultuře (deska Brazil), posléze tápání, zpět ke kořenům a zas po kolejích horské dráhy nevypočitatelnosti do thrashe. Mezi datem novinky a předchozí Onisciente Coletivo uplynuly čtyři roky. Co přinesli Ratos de Porão model 2006?
Můžu to popsat na své osobě. Při poslechu Homem Inimigo Do Homem se cítím na to postavit dům, rozmlátit někomu držku, vyběhnout na střechu Empire State Building v rychlostním rekordu. Pedofilia Santa – první věc na desce – absolutní droga, droga speed je chabým bráškou Brazilců. Covardia de Plantao, další rychlá pecka vedle níž se proklamované přitvrzení na poslední desce Sepultury jeví jako špatný vtip. Uragán!!!! Deska však není jen našlapaná takovými náklepy, je prošpikovaná vyřvávačkami jako je Expressao da Escravidao nebo H.I.D.H.. I když věrni svým kořenům, Ratos de Porão překvapí netypickými postupy – viz Ao Pe da Forca. Je skvělé, že se Brazilci nenechávají spoutat pravidly a neuctívají zákony, jenom ty svoje. Hned totiž v následující DNA da Pilantragem se v dost netypické pomalé lavině dočkáme baskytarového výjezdu.
Novinka má parádní řezavý zvuk, je dobré, že kapela přenáší energii ze studia a CD má tak vlastně sílu koncertu. Vůbec, novinka mne chytila za srdce už od první sekundy – maximálně chytlavé, skočné, zuřivé, uvolňující.
A otázka na závěr: jak je možné, že tak provařené klasické kapely jako Sick Of It All, Napalm Death nebo právě Ratos de Porão jsou po tolika letech schopní vydat tak účinné projevy hudební nezkrotnosti???
P.S.: Celá deska nemá slabé místo.