Rattlemouth jsou přesně tou kapelou, která se u mě může změnit v nějakou formu náboženství. Nikdy nic vysloveně nepodělali (=raději skoro nic nevydávají) a když něco vydají, tak to sežeru s takovou vervou, že by se na soutěži ve znalosti Bible divili. Původně kapelka vznikla koncem osmdesátých let coby vedlejší projekt Ululating Mummies (ne, nemám tušení, co to znamená ululálovat), nicméně skutečná autonomní entita se z uskupení stává až příchodem Steve Feigenbauma z Cuneiform Rec. Kapela vydává prvotinu, po prvotním úspěchu v rychlém sledu přidávají Fist Full of Iffy. Geniální album, jeden z etalonů moderního avant-progu a vůbec jedna z nejfikanějších věcí, které se dají v oboru sehnat. Inspirace těží poměrně čitelně z klasických band jako Etron Fou Leloublan, starších Miriodor, U Totem nebo neskutečně podceněných Nimal, z momentálně aktivnějších kapel jsou ne nepodobní třeba Far Corner. Z těch bych vypíchl hlavně E.F.T., především pro schopnost podat - jinak občas kostrbaté a hodně ostré - stylové hrany vysloveně uživatelsky příjemným způsobem. Rattlemouth nejsou ani náhodou nějakou stylovou žiletkou, na poměry kolonek až velejemně ladí a při poslechu nejste nuceni lapat po dechu a nezahraných notách, jako je tomu u některých obdobných formací (čímž nechci říct, že je na tom něco špatného). Takže, v zásadě jde o saxofon jemně doplněn tu více, tu méně upozaděným doprovodem zbytku instrumentální sekce s lehkým nádechem ethna. Možná by se našlo pár kapel z Tzadiku s podobným projevem, takže fandové ortodoxní čistoty – nastražit uši!

Novinkou Home Fed and Full Grown Rattlemouth míří podobným směrem, jako to udělali na novince i Far Corner (Intermission). Není to tak uplně tvůrčí novinka, jedná se o pár starších a nevydaných songů, které si našly v historii místo třeba ve filmech a podobně, na druhou stranu nejde o žádnou prvoplánovitou vatu, kterou ve vší nudnosti vydali právě Far Corner (jedno z největších zklamání poslední doby umocňuje i fakt, že jsem se na to album dost těšil). Desítka kompozic na téměř padesáti minutách má veskrze vysoký standard a rozhodně netuchne po vykopaném psovi. Je pravda, že na albu je k nalezení trochu více perkusí, než by bylo nutně třeba a některé kousky jdou od ničeho k ničemu – třeba Night People s neoddiskutovatelnou atmosférou závěrečných titulků nějakého trapného nezávislého filmu. Na druhou stranu, album nabízí hned několik velmi příjemných záležitostí, které se i v duchu jinak nadmíru přívětivého pojetí nahrávky dovede zavděčit. A proč nevybalit pecky největší – The View from Above nebo především Awaiting the Comfort of Bittersweet Memory jsou opravdu výborné kousky, pro které celé album stojí za poslech.

Pokud se tedy přenesete přes devalvaci díla v podobě krapet volnějšího materiálu vhodného více pro podklad, než coby zvukového kladiva, zůstává na konci účetní věty nemalý zůstatek v černých číslech. Můžete tedy po Home Fed and Full Grown sáhnout a spokojenost je zaručena, protože kapela i přes výše zmíněné zůstává v pelotonu těch kapel, které si poslech rozhodně zaslouží. A to platí i (a hlavně) v případě, že Rattlemouth vůbec neznáte a sáhnete raději po starších nahrávkách, kde se možné posluchačské uspokojení jenom a pouze zvyšuje.