Mladoboleslavské sedmero return.to.innocence již zdaleka není na české scéně neznámým pojmem, hlavně díky čilé koncertní aktivitě. Mnou pitvané album …in.the.deep je již jejich druhým zásekem. Předcházelo mu demo whirligig.of.the.world, které později vyšlo v remasterované verzi na CD jako debutní album. O vydání se, tak jako u prvotiny, postaral Sokol a jeho firmička ARCANVS SONITVS, protože materiál možná nebyl dostatečně silný na to, aby jej vydal nějaký z etablovanějších českých či zahraničních labelů… ale nechme spekulací a pusťme se do něj!
Aktuální album kapela nahrála ve skoro stejném složení jako debut, jediné změny se udály na postu baskytary, kterou zde umně obsluhuje pan vydavatel, a taktéž odešla druhá zpěvandule, která asi nebyla sto držet s Verčou krok. Septet se díky již zmíněné koncertní aktivitě vyhrál, nicméně i tak to má své háčky… Za lepším zvukem se na týden vypravili do pražské Hostivaře, ale čertužel se jim zde nepodařilo vytvořit sound takový, který by dal dokonale vyniknout celé kapele… Největší úskalí vidím v případě „klepaček“, které se slívají v příšerný bordel :o( Jinak ale musím říci, že jednotlivé nástroje byly ošetřeny dostatečně.
Tragedy doom orchestra, jak se sama kapela označuje, bych přeložil jako doom/black/death metal se symfonickými prvky a středověkou atmosférou (v sestavě jsou mj. i violista a klávesista). Otvírák drums.in.the.deep začíná bongo-bubínkatou introdukcí, která se posléze zvrhne v klepačku, která naplno ukazuje jednu z vad tohoto alba. Přidává se deathmetalový murmur, jež taky nemá takové grády jako na koncertě. Za zmínku stojí tzv. „bridge“ pasáže které RTI vymysleli opravdu bravurně. Ve druhé skladbě star bych vyzdvihl střednětempou drbanou pasáž přecházející v atmo part s vévodícím klavírem a kytarovým sólem. Závěr obstarává skvělá melodická střednětempárna. Následující executor je jednou z nejslabších skladeb na albu, pomalé a nudné pasáže jsou zde nadměrně nataženy. Jen ústřední melodická pasáž se opravdu povedla. Zde jsou zpěvy asi největší katastrofou. verdict je asi nejvíce vybočující skladbou - záhadný začátek, povedená rychlá pasáž s nedovychytanými zpěvy. Dále je tu opravdu geniální melodická mezihra… queen.of.souls začíná dost „RTI klišé“ začátkem. Znovu hodně povedená střednětempá drbačka se sólem, kazí to tu pomalá melodická pasáž, která je až neskutečně naivní. Dále pak nepovedené unisono všech nástrojů včetně zpěvu následně napravené skvělou atmosférickou pasáží. A tak bych mohl pokračovat… jen nerad bych zde rozebíral jednotlivé skladby do detailu, nakonec všechny mají jisté jednotící znaky: nepovedený death growling, nevyrovnané aranže, kde např. blackový zpěv, kytary a klávesy jedou dost dobře, ale ženský zpěv a viola jim to kazí… Dál bych víc přemýšlel nad melodickými zpěvovými linkami, dost často totiž přímo bijí do uší! Myslím, že je to částečně dáno tím, že jsou do hudby texty násilně vmontovány a tak frázování dost drhne. Zkrátka a dobře jsou na albu takřka geniální pasáže, které jsou ale o pár taktů dále sráženy naivními aranžmány některých nástrojů…
Dost se do toho pletu, je pro mě opravdu těžké vysvětlit jak tato deska vypadá, abych recenzi neodflákl… return.to.innocence jsou jedou z mých oblíbených kapel (hlavně koncertně), ale album zatím zkrátka není bez chyb… bezesporu není lehké napsat dostatečně poutavé linky pro všechny nástroje (a že jich je!), ale snad se to časem a zkušenostmi výrazně zlepší a třetí album všem ukáže, co v této kapele spočívá… (což já už dávno vím! :o)))

51:50