Debutové EP pensylvánských nováčků Rivers Of Nihil, zvoucí se Hierarchy, je na ploše necelých šestnácti minut položenou otázkou: tohle je debutové EP kapely, kde bubeníkovi je 18 a průměrný věk kapely je zhruba 20 let? Ani se to nechce věřit, tudíž se podívejme této naději na zoubek podrobněji.

Základním kamenem hudby je nasypaný technický, brutální death metal vycházející z Origin či Nile. Dočkáme se různých výletů, které ovšem pouze dokazují absolutní přehled v tvrdě metalové tvorbě a můžeme najít spousty různých odkazů a poct, což v tomto případě ale není vykrádání jako např. u nedávno recenzovaných Common Grave. V hudbě Rivers Of Nihil se toho děje hodně, vše je pěkně poskládáno do sebe s nadhledem a můžeme mluvit i o struktuře písně, která je sice někdy nejasná a na první poslech možná přehuštěná, ale to by posluchače nemělo odradit. Kytary při soustředěném poslechu nejsou nic ultra šíleného, pouze často mění výrazové prostředky a pravidla hry. Mladíci ale především obrovskou chutí hrát strhnou k opakovanému poslechu, který se v jejich případě rozhodně vyplatí.

1. Chambers of Civility začátek napálí řádným direktem přímo na nos moderním, brutálním technickým death metalem. Jako první věc Vás do uší práskne hodně agresivní projev vokalisty Jakea, a tou druhou jsou super-rychlé bicí, v polovině songu se něčeho štavnatejšího dočkáme od kytar, a to konkrétně vystřídání blackdeathové pasáže výbornou běhačkou. Píseň končíme s klasickým smrť kovovým sólem. Málo toho rozhodně není, ale z kočkopsího vejce se vyklubala brutální hydra.
2. Human Adaptation zabíjí hlavně střední pasáží, kdy po lehkém slamu doplněném inhalem přiběhne malá pocta švédským leaderům z Meshuggah. V závěru kytary zahrají na epičtější notu a dají nám poslechnout pěkně rychlého datla.
3. Ultimate Sentience vyniká nejlepšími kytarovými linkami na desce, které jsou variabilní, rychlé, technické, a především se nejedná o prostoduchou onanii. Rivers Of Nihil nám dopřejí malého elektronického povyražení ve vokálu, následuje brutal death, u kterého je krásně slyšet, že u Jakea je hlasový projev především záležitostí síly a snahy než techniky a talentu. A opět nám kluci ve střední části písně přináší hodně silnou kávu, hardcore odsekávání v 1:40, při kterém marně šátrám v paměti, kdy “mladá kapela” naposledy dokázala takhle jednoduchým způsobem nakopnout - Despised Icon na THP? Ve variaci na tento riff o minutu později nás kapela utvrdí, že zpěvák není v hlubších pasážích a inhalech příliš přesvědčivý. A hned poté ho zahrají o trošku pomaleji. Dobrá práce.
4. Postmortem Prostitution je hodně nekompromisní technická jízda a čerpá benzin nápadů z hodně různých míst, z progresivních nádrží, od norských havranů i z novozélandských sopek. Bubeník Ron definitivně potvrzuje, že je nejsilnějším článkem kapely, protože to, co někdy předvádí, je prostě nejen na jeho věk obdivuhodné.

Instrumentální výkony, snad až na zpěváka, (ale taky to rozhodně není propadák) jsou na vysoké úrovni a nezmínit se o věku, zvláště bubeníka (o Ronu Nelsonovi ještě uslyšíme), by byl hřích. Jedná se tedy o kvalitní, hodně rychlý první sex, skvěle zahraný, dobře složený a solidně nazvučený. Slovy klasika je Hierarchy popsáno nejlépe, a to “kurevskej námrd”. Jsem hodně zvědavý na debutovou desku, protože tohle mi rozhodně nestačí a jestli kluci udrží nastavenou laťku a vyladí pár mušek, bude se střílet ještě výše.