Novinka navzdory drobným detailům pokračuje v trendu nastoleném předchozí nahrávkou. Finská bruska tvoří stále ten svůj typický špinavý válec, po kterém nezůstane podlaha na Chmelnici nebo na trutnovském Bojišti čistá. Stále svěží!
Finskou brusku Rotten Sound snad není třeba představovat. Tato sebranka spolu s WFAHM a The Ocean totiž tvoří trio kapel, které jsou u nás k vidění prakticky neustále. Cursed předcházelo loni krátké EP Napalm, jehož titul dává na vědomí, komu je věnováno. Minikotouček obsahoval jak tři nové skladby, tak tři původní od matadorů Napalm Death. Vlastní věci finských grinderů zde potvrdily směr stanovený po předešlé řadovce Cycles, na níž se snažili o zahuštěnější, špinavější a pomalejší písně.
A jak je tomu v roce 2011? Sice podobně, ale stále to stačí k tomu, aby Rotten Sound v záplavě podobných sebranek stále vyčnívali. Umějí skladbu postavit na jednoduchém a přesto nenudícím riffu okořeněným sem tam o rock’n’rollově šlapající pasáž a jednoduchou skočnou houpačku. První část desky je vesměs postavena na tomto principu, v té druhé mění kapela taktiku a nastupuje ve valivějším stylu. Úvod alba obstarává trio krátkých, zběsile rychlých a úderných věcí, které – jak jinak – tvoří většinu hudební náplně Cursed. Pak se ovšem objevují i skladby vyloženě pomalejší a možná i lehce namočené do sludge (viz jedenáctá Declare). V podání Rotten Sound to však nepůsobí jako pěst na oko, důkazem budiž Terrified. Skladbu uvádí jednoduchá hopsačka, za kterou by se nemuseli stydět ani Mötörhëäd, přes grindový nášup se ovšem píseň nakonec utopí ve valivém konci. O to je pozoruhodnější fakt, že podobná věc má jen dvě a půl minuty. V tom spočívá kouzlo Rotten Sound - svou variabilitou, pestrostí a hlavně rychlostí udržují posluchače neustále v napětí a křeči, která pustí až po skončení sotva půlhodinové nahrávky. Posluchač neznalý žánru může být zprvu zmaten její jednolitostí, na vině je oproti minulému albu ještě zahuhlanější zvuk. Přesto to není na škodu a právě díky tomu působí hudba Finů živelněji a oproti vyhlazeným blast-bordelům i přirozeněji.
Co říci závěrem? Novinka navzdory drobným detailům pokračuje v trendu nastoleném předchozí nahrávkou. Finská bruska tvoří stále ten svůj typický špinavý válec, po kterém nezůstane podlaha na Chmelnici nebo na trutnovském Bojišti čistá. Stále svěžích 8.5.
Vložit komentář