Nestává se často, že by mě opravdu zaujalo něco „made in the Czech Republic“. Daleko běžnější je zjištění, že ta jedenáctkrát oceněná a všude chválená kapela je buď nudná, nebo neposlouchatelná. Od čeho by byly zkušenosti, kdyby se z nich člověk nepoučil – a této poučenosti se říká „mít předsudky“.

Rouilleux samozřejmě žádný hype neprovázel (kde by se taky v hlubokém undergroundu kolem Klangundkrach vzal) a doporučení nebyla z těch „ti to, kámo, pochválím, ať se pak na akcích nevztekáš, ale teda… “, přesto mě první poslech nijak nezaujal a trvalo mi snad půl roku, než jsem při druhém zjistil, že jde o sakra dobrou věc.

Propagační materiály zmiňují kontrast i propojení mezi písničkou a hlukem; což je opravdu základem Rouilleuxovy hudby. Na jedné straně stojí texty o zklamání, zoufalství a bezvýchodnosti (pro ilustraci – album obsahuje např. zhudebněnou báseň Samuela Becketta; taky čekáváte na Godota, ne?), doprovázené akustickou kytarou a svázané do písní, na druhé noise/droneové vazbící kytary, ze kterých lze výše zmíněné emoce (přidejme ještě rezignaci – vztek přece nemá cenu) číst snad ještě zřetelněji než z textů.

Ta experimentálnější stránka vyhrává. Skladby jsou ovládány vazbením jak z Youngova soundtracku k Dead Manovi, které je ještě podporováno čistší dronovou linkou vespod. Zpěv pak občas působí až nepatřičně, akordy akustické kytary se v okolní mase ztrácí, bicí jsou jen v některých písních a často přidávají spíš hlukové části hudby. Různé drobnější „kudrlinky“ snad vyvolávají vzpomínky na písničkáře, ty jsou však rychle smazány pro tento žánr naprosto netypickou gradací (zejména v titulním songu). Album ovšem nepostrádá velice chytlavé momenty či celé písně, příkladem může být Nay II, a ani jako celek není (díky tomu písničkovému základu) nijak nepřístupné.

Neil Young mezi Dead Manem a Le Noise, v garáži a v silné depresi, snad i Earth (bez té současné lehké rutiny) či Barn Owl, jejichž Divoký západ postihla jaderná katastrofa. Vlastně není vůbec těžké představit si, jak Rouilleux hraje své písně (protože přes všechen hlukový obal to písně jsou) někde v polozasypaném sklepě světa po apokalypse a plýtvá přitom energií posledního zdroje na světě. Stála by za to.

Celé album k poslechu na http://music.rouilleux.net/.