Přiznám se, nejsem právě zarytý fanoušek true grindového běsnění, nenavrhuju trest smrti, když stopáž písničky přesáhne minutu, netetelím se blahem když mám cdčko se šedesáti skladbami a playtime se stěží blíží k půlhodince, prasečí ryk mě spíš nutí k pousmání. Na druhou stranu, takovéto bezprostřední násilí, nátlak, energii maximálně koncentrovanou na krátkém časovém úseku rád mám, pokud je podpořeno nějakými zajímavými postupy případně experimentalitou, může vzniknout i deska, která se bez problému dostane vysoko do mého topu.
Z tohoto pohledu ve mě Opitz část splitka zanechává dojem spíše kladný, rozmanitější grind, kde nechybí ani skočné tancovačky, prachsprosté výpaly, ani poněkud náročnější místa, od všeho trochu, součet s muzikantským nadhledem a zručností dohromady dá obstojnou zábavu. Celé to navíc krásně kope, svádí k pohybu, tak pánům rád odpustím i nějaká ta hluše tupající místa, kde se hraje podle dosti obehraných not. .:. 5.56/10
To k Rubufaso Mukufo už s body rozhodně tak štědrý nebudu, nuda nuda, na rozdíl
od Opitz se takřka vůbec nepracuje s tempy, jakoby kytary dřely pořád jeden a ten samý riff ve stejných tempech, chybí tak i nějaký náznak organického rozpohybování, mechanicky unylé tupačky postrádající byť jen základní dranc, i zvuk je vcelku tragický, takhle prostě ne, ne. A nezachrání to ani chrochtání a skřeky na sto způsobů. .:. 2.5/10
Vložit komentář