Nebudu lhát, když jsem po desce u Amor Fati sáhnul, hrál dost zásadní roli obal. Zajímavý je bezpochyby také název („pohřeb žehem“, jestli tomu správně rozumím), konečně žádný Oneiric Cult of the Abyssmal Void. Obecně si myslím, že tyto aspekty nahrávek jsou kapelami trošku podceňované. Přitom jakou reklamu dělá krásný obal druhé dlouhohrající desce Sainte Marie des Loups! To je dříve jednočlenný raw black metal projekt, který na aktuálním albu rozšířili do trojčlenné regulérní kapely i basák a bubeník. Hlavní postavou nicméně zůstává Olivier Voyou, člen nyní již rozpadlých Chambre Froide. Vzhledem k tomu, že ani to nebyla zrovna světoborná kapela, berte tuto zbytečnou informaci jen jako úlitbu svatyni Metal Archives, do které se prostě musí chodit ověřovat.

A jak je to s hudebním obsahem? Už předchozí nahrávka, eponymní LP, zaznamenala slušný ohlas. Dokonce bych řekl větší, než si kvalita materiálu zasluhovala. Šlo o sice zajímavý materiál, na který ale po mém soudu Olivier tak docela technicky nestačil a zejména na bicí se vyloženě natrápil. Přesto vyšla u prestižního nakladatelství Fallen Empires a to patrně v horentním nákladu, jak o tom svědčí spousty desek ve všech distrech po Evropě.

S aktuální deskou nepřišla žádná velká změna stylu. Pořád jde o hodně syrový black metal, který se rytmicky drží  při zemi a nepouští se do žádných experimentů ani do vyšších temp. Vychází z té části black metalu, která je spíš než na death metal napojená na punk, a přitom není nijak zavrstvená špínou nízké produkce. Dost originální sound podtrhuje jednoduché, ale z mého pohledu výborné, byť třeba jednoduché riffy. Pravda, u první (!) a druhé písně si ještě nejsem dotažeností jednotlivých pasáží zase tak jistý, ale od třetí, titulní skladby, už stěží nacházím nějaké vyloženě slabé místo. I ty mnou většinou zatracované primitivní punkové rytmické pasáže na desce mají svoje místo a v kontextu dravého a agresivního zvuku umí zafungovat dobře.

Další velice efektivní, byť ne zrovna rafinovanou složkou, která spolutvoří dobrý výsledný dojem, je zpěv. Vokály zní skvěle. Samozřejmě v tom roli hraje francouzština a taky dikce, která je prostě úžasná. O něco méně skvělými se mohou zdát texty, proženete-li je, coby nefrankofonní, překladačem a zjistíte, že jde o docela tuctová témata. To však nic nemění na tom, že zpěv-skřehot, ale i ojedinělé halekačky, jsou naprosto zásadní náladotvornou složkou nahrávky. Tady bych se nebál zmínit náš Kult Ofenzívy, pro který je charakter vokálu také navýsost důležitý.

Black metal může znít různě, temně, tajemně, nezemsky, ale třeba taky přímočaře nenávistně. K této poslední poloze má svým úsporným stylem Sainte Marie des Loups blízko. O tom, že to tentokrát zafungovalo, svědčí i beznadějně vyprodaný první výlis a už teď do nebe stoupající ceny na Discogs.