Schammasch. Již při vyslovení této jedovatě znějící magické formule každého napadne, že se nebude jednat o obyčejný black metal nacházející se v každém zaprášeném a pavučinami posetém zapomenutém koutě podzemní scenérie, ale mezi touto hnilobou jak světlo zářící a působící vznešeně mystickým vzezřením udávající směr něčemu mnohem myšlenkově hlubšímu. A vskutku. Schammasch totiž od svého vzniku započali pouť temných chodců putujících napříč kosmickým absolutnem, zkoumajíc jeho nikde nekončící životní síly. Především vy, co máte rádi německé Dark Fortress nebo švýcarské Triptykon zbystřete, protože v tomto útvaru má svoji úlohu i kytarista, který tyto soubory svým nejen hmatníkovým, ale i kompozičním zásahem spojuje. Švýcarští mystici jsou totiž, coby producentem, opečovávaní samotným V. Santurou - záruka jasné kvality.

Na to, že Schammasch započali svou kariéru teprve v roce 2008 a na to, že letos vydali teprve třetí album, si Švýcaři vydobili poměrně pevnou a vysokou pozici v tvrdě metalovém dění, o čemž svědčí i nedávné turné po boku řeckých Rotting Christ a kolumbijského dua Inquisition. Ovšem nic není takové, jak se na první pohled zdá. Řekl jsem, že má kapela na kontě tři záseky?

Již podle nepatrných detailů lze odvodit, že Schammasch jsou těleso pohrávající si s hádankami, a když si celou tu magickou skládačku rozložíme, před zraky nám vyjeví svá tajemství další tři alba. Debut ještě byl tvořen jedním jediným dílem, progresivněji znějící Contradiction ale má už svůj druhý protipól a Triangle, ve svých hloubkách skýtající nejedno příjemné, ale i nepříjemné překvapení, disponuje rovnou třemi dějstvími - trojice desek, kdy se na každé přidá jedno dějství navíc, nyní tvoří tříalbový „triangl“ značící tři strany tajemného trojúhelníku. Že by tito vynalézavci pro budoucno takto vytvářeli něco mnohem monumentálnějšího?

O postupném vývoji a překračování svých doposud získaných kvalit u této kapely určitě není pochyb a je patrné, že tito v tajuplných maskách skrytí poslové přicházející z mimosmyslových dimenzí mají vytyčený jasný směr, se rozhodně nevyznačují zamrznutím. Jedno je jisté, Schammasch si budují svůj posvátný chrám, rozšiřují jej a přijímají nové a nové vědění.

V. Santura na Schammasch míval dříve poměrně značný vliv a jeho rukopis se do tváře skupiny nepatrně otiskl. Zejména Contradiction obsahovalo vlivy kapel, s nimiž producent pracuje. Triangle je však jiné. Zvukově samozřejmě velmi dobře ošetřené, ale vlivy V. Santury a i jistá dávka avantgardy dříve se u Schammasch nacházející, ustupuje čistému mysticismu a inteligentnímu okultnu. Nemizí však nadobro.

Pod dobře ošetřenou produkční prací mladého kytaristy se skrývá hudba, kterou stěží můžeme nazvat klasickým okultním black metalem, ale ani ji nemůžeme nazvat avantgardním metalem. Schammasch uchopili oba významy slov a překročili mantinely žánru dlouhým krokem. Materiál omamuje posluchače silnou atmosférou, jež svými silami pohlcuje zajímavé a dobře zahrané kytarové party, pestrými vokálními projevy a do detailu promyšlenými aranžemi, při tom se však Schammasch vyhýbají klišovitým postupům známým z rituálních černot, jichž se vyskytuje na scéně haldy. Výraz skupiny je tak jako dříve velice rozmanitý, riffy se plíží přes své hřbety a tvoří mozaiku atmosférických zvuků. Zpěvy jsou ozdobou tvarů kompozic a frontman Chris S.R. nesází jen na klasické skřeky, ale také na uhrančivé čisté vokály (Metanoia), či hrubší polohy a dialogy dodávající filosofickému nádechu písní šmrnc (In Dialogue with Death).

Negativně ale vnímám snažení se být něčím víc, něčím vybočujícím. Tři alba vsazená do jednoho celku je zbytečnost, protože především první dva nosiče jsou zcela totožné. Kapela podle mě mohla vybrat jen nejlepší skladby a stvořit tak jedno, mnohem silnější (až vele)dílo, ale namísto toho rozložila síly do zhruba hodinu a půl dlouhé stopáže a jediný význam, který toto počínání může mít, je skryt v hlubokých myšlenkových tocích v textové náplni alba. Nic jiného mě nenapadá, neb hudebně to opravdu smysl nemá. Ale pozor, třetí díl trojúhelníku je přeci jen jiný. Nese se totiž v ambientních vibracích pulsujících na dně temného oceánu lidských myšlenek - nejedná se však o nic výjimečného, neb na ambientní scéně jsou díla působivější, ale nechci zas říci, že by ambient Schammasch nestál za nic, nicméně stačilo vybrat dva kousky a vsadit je do celku jednoho alba.

Těžko přirovnávat tvorbu Schammasch k jiným kapelám a stejnak to platí i pro nový počin Triangle. Schammasch svojí muziku tvoří svojsky a nebojí se překročit stín blackmetalové muziky, jen se s experimenty tentokrát drží zpět a sází spíše na atmosféričtější podobu temného metalu. Švýcaři tak jsou určeni pro posluchače, kteří mají rádi hudbu přesahující žánry a neopakování zaběhlých postupů; maximálně občas zaslechnete nějaký ten vliv Dark Fortress nebo Triptykon, ale na Triangle se už jedná jen o vzdálené ozvěny. Až na v přehnané délce zbytečně rozložené nápady se jedná o troj-album přinášející něco, co z paměti posluchačů ale nevymizí jen tak v mžiku, a i když toto dílo patří mezi to lepší a originálnější, co BM žánr vyvrhl, nejedná se ani o nic, co by dnešní přehlcenou scénu zásadněji ovlivnilo. Vstup do další dimenze však Triangle možná kapele otevře.