Schnaak už se u mě zapsali minulou deskou Women on Ships are Bad Luck. Docela syrovej noise rock s příchutí zamotanejch rytmů, rokenrolovou hitovostí a skvělým bubeníkem. Bezprostřední, intenzivní, prostě kolem a kolem pěkný.

Wake Up Colossus svým názvem napovídá, že by mohlo jít taky o adrenalinový dobrodružství, ale tenhle sen se rozplyne po první písničce. Schnaak totiž dospěli. Ten tam je rozmazlenej fracek, co řekne, co mu přijde na jazyk. Novinka přemýšlí, rozvažuje, měří, dělá těžký rozhodnutí. Bicí nekvapí dopředu, ale spíš se lámou, kroutěj, honěj vlasní ocas. Nad tím vládnou kytary, ale zapomeň na hory not, hlavní je měřit, měřit rytmy, měřit harmonie, měřit míru zkreslení. Pozlátko pak přichází v podobě sladkejch hrátek s elektronickejma udělátkama a cukrkandlovejch vokálů, člověk z toho cejtí koketování s, odplivni síru, vyčisti zuby, říct to musíš, popem.

Části dávaj dohromady celek, a celek tady působí jako pečlivě, puntičkářsky poskládaná koláž. Pestrost přichází trochu na úkor energie, některý věci by možná ještě šly odstřihnout (konkrétně mám na mysli koketování s vokálama, který mi přijdou trošku nadbytečný), ale jinak musím chválit.

Kde minulá deska ještě měla potenciál se v rámci žánrový produkce ztratit, nová deska nasazuje jasně rozpoznatelnou pleťovou masku. Delikátní najazzlý rytmy, zvukový experimenty s kytárou a elektronikou, podivně přiskříplý harmonie, ale neboj se přehnanýho experimentování, hlavní je hezká písnička. Koneckonců se můžeš přesvědčit teď v neděli v Café na Půl Cesty, kde to Schnaak rozbalej naživo…