Tak asi takhle nějak si představuji skutečnou frustraci z hudebních standardů, norem, škatulek a omezeních jako takových. Sheeva Yoga vyhlásili válku všednosti v hudbě, nesmyslným předsudkům a hudebním normám. Na split desce More Weapons – More Security si tato sympatická parta Ostraváků jednoduše dělá co chce a výsledný „guláš“ je skutečně zajímavý.
Že toto poslouchání bude jen pro otrlejší, pochopíte záhy, hned první tóny sice dají jasně najevo, kde že jsou hudební kořeny této formace – grindcore, extrémní hardcore, zkrátka řádně agresivní a rychlá muzika. Jenže tak jednoduché to

nebude, že těch inspiračních zdrojů bude více, zjistíte o pár vteřin později, kdy se začne vybarvovat, s kým že máme tu čest. Najednou se do těch zběsilých sypaček a výplachů protlačují poťouchlé melodie, akustické kytary, úchylné sbory, samply, melodické vyhrávky, které bych čekal všude jen ne v podobné hudbě, setkáme se i s klasičtěji pojatým hopsavým hardcorem (vše je otázka pár vteřin, skladby jsou krátké a vystřídá se v nich vždy tolik různorodých vlivů a žánrů, že je to skutečně bláznivá mozaika, která nám po prvním poslechu udělá v hlavně pořádný zmatek), komu by to bylo málo, mohu pokračovat tím, že celkem často se i úplně zklidní, až do „jazzových“ (brát s rezervou) poloh (které se snad ani nedají nazvat „klidnějšími“, jelikož v podání Sheeva Yoga zní stejně naprosto nervně a úchylně), saxofon, xylofon a další typicky grindcorové nástroje si zde také užijeme. S vokály je to podobné jako s hudbou, která přesto, že je instrumentálně na slušné úrovni, jakoby se vysmívá všem „hudebníkům“ a ukazuje jim, jak absurdně a bizarně mohou ty notičky znít. Krom klasičtějších hlasových poloh, které bychom našli v téměř každé grind/hardcorové bandě, tedy řádně agresivních řevů (které jsou přeci jen více hozené do toho extrémnějšího hardcoru, takže nečekejte žádné grindcorové prasečáky a bublárny), zde najdeme velice úchylně znějící čisté zpěvy (občas jsou vcelku povedené, občas trošku méně), nejrůznější hysterické výkřiky, a třeba takové až nu-metalově znějící vokály ke konci Jane’s Ladder jsou skutečně zajímavé. Vokály se nejrůzněji vrství, takže na dvojici řevů se najednou nabalí poťouchlý čistý vokál, který bude záhy opět přeřván, a pak třeba přijde další lahůdka v podobě naprosto zabijáckých sborů, které mě v titulní skladbě More Weapons – More Security posadily na zadek. A buďte připraveni i na to, že najednou může odkudsi přilétnout nečekaný výkřik ve stylu francouzských Gronibard.
Musím přiznat, že prvních pár vteřin jsem nechápal a byl vyveden z míry, na podobné úchylárny jsem zvyklý především z Francie, a že se takhle

nekonzervativně a naprosto odvázaně působící banda najde i v Čechách, to mě mile překvapilo. Ovšem po pár dalších posleších jsem si tuto bláznivou muziku užíval naplno a musím před tvůrčí nespoutaností a invencí této trojice z Ostravska smeknout. Skladby jsou velice nervní a na první pohled (poslech) chaotické, žádné pasáže, melodie, nápadu si příliš dlouho neužijeme, střídání temp je stejně rychlé a časté jako střídání jednotlivých motivů, takže během minuty, dvou (průměrná délka skladby) máme možno vyslechnout tolik různorodých nápadů a hudebních motivů, že by to jinému stačilo na Epéčko.
Všechny hudební konzervativce, kteří nepřežijí jakékoli vyběhnutí ze zajetých kolejí, před kapelou Sheeva Yoga důrazně varuji, všem otevřeným posluchačům, hledajícím nevšední zážitky, kteří si dokáží představit grindcorově zběsilé Carnival In Coal, kapelu Sheeva Yoga doporučuji.

Po lekci hudební nespoutanosti zní kapela Shellshock jako banda zabedněných konzervativců. Americké kvarteto věrně ctí čtyři písmenka NYHC, které si dokonce vpasovala i do své webové adresy. NewYorkský hardcore mám rád, ovšem k té

vládnoucí špičce, která již dlouho dobu okupuje trůn (Agnostic Front, Sick Of It All, Madball, WarZone…), mají Shell Shock přeci jen ještě docela daleko. Ne že by jejich hudební produkce byla vyloženě zlá, bohužel však nenabízí opravdu nic neslyšeného ani zajímavého, a tak bude asi největší smůlou kapely, že oproti výše uvedeným esům nestála u zrodu americké hardcore/punkové scény. Takhle já mnohem raději sáhnu po osvědčené kapele a budu jen doufat, že se Shell Shock ještě vyhrají a třeba se postupem času vypracují.
HardCore je dnes poměrně oblíbený i u metalového publika (viz. všechny ty metalcory), proto bych rád upozornil, že u Shell Shock se v žádném případě nejedná o metal/hardcore, ale spíš o pravověrný hardcore/punk se spoustou sborů, ostrých kytarových riffů, s rytmickou přímočarostí. Tento fakt je zřetelně poznat i na samotném zvuku, který příliš „netlačí“, ovšem na druhou stranu je pěkně ostrý a agresivní.
Nad Shell Shock rozhodně nelámu hůl, na koncert bych se zašel podívat s chutí, ovšem upřímně musím říct, že studiovou tvorbu si, na rozdíl od Sheeva Yoga, nepustím.