Guy Ritchie se v minulém roce rozhodl, že oživí postavu geniálního britského detektiva Sherlocka Holmese. A že mu dodá barvitou ambivalentní auru, která se z jeho původního obrazu z pera Arthura Conana Doylea v britských televizních filmech postupně vytratila. To se Ritchiemu do určité míry povedlo za cenu zanedbání Holmesovy vyšetřovatelské geniality a vlastní režijní invence. Než se dočkáme pokusu č. 2, máme tu BBC a její seriál Sherlock. A k čemu okolky, Ritchie bude mít zatraceně co dělat, aby se jí alespoň přiblížil!

Vojenský lékař John Watson se před nedávnem vrátil z mise v Afghánistánu a není na tom dobře. Známý mu jako spolubydlícího doporučí svého známého, se kterým také nikdo nechce žít. Jeho jméno je Sherlock Holmes a zrovna se stěhuje do domu číslo 221B na Baker Street. Ohromen Holmesovou schopností vyčíst ze zanedbatelných detailů nejdůležitější okolnosti života se Watson dozvídá, že má co dočinění s geniálním, ale dosti asociálním detektivem, kterého policie zrovna přizvala k případu. Watson pomalu zjišťuje, že ačkoli je Holmes dosti nesnesitelný, jeho život a psychický stav bude mnohem lepší s ním než bez něj...a takhle to, milé děti, začíná.
Sherlock sestává ze tří dílů. První, A Study in Pink, se volně inspiruje prvním Doyleovým románem o Holmesovi A Study in Scarlet (1887). Nacházíme se tedy skutečně na počátku přátelství ústřední dvojice, nikoli v období jejich reunionu jako u Ritchieho (jehož časové zasazení přestává definitivně dávat smysl). Proto tu máme i odlišnou hlavní postavu. Prostřednictvím Watsonova postupného pronikání do Holmesova světa přirozeně vyniknou všechny detektivovy kladné i záporné vlastnosti. Ať už jde o jeho geniální pozorovací schopnosti a britský smysl pro humor, nebo jeho otevřenou aroganci, pohrdání všemi "obyčejnými" lidmi či užívání návykových látek za účelem soustředění (i když už jen nikotinových náplastí, jsme přece jen ve veřejnoprávní televizi). Během dalších dílů (The Blind Banker, The Great Game) přibude nedostatečná úcta k soukromí a k lidskému životu.
Sherlock se odehrává v současném Londýně. Máme zde mobily,

blogy (někde Watson případy publikovat musí), moderní laboratorní techniku a v druhém díle bezohledný svět finančního centra Londýna City. Pokud spojení tradičního a moderního někde funguje, pak je to současný Londýn (v City stojí nápaditá moderní administrativní budova nad několik set let starým kostelem a kupodivu to nebije do očí). V Londýně se tvůrci nepotřebují vracet v čase, ponurá atmosféra je tam po většinu roku a nebezpečně vyhlížejících koutů odkazujících na doby dávno minulé najdete dostatek (dokonce existuje průvodce, který vás na ně zavede). Zkušený scénárista a režisér Steve Moffat (Dr. Who, Párování)

výborně zapracoval do současnosti všechny postavy, které nebylo díky Doyloeově vysoce kvalitnímu a hlubokému zpracování třeba pro aktualizaci nijak zásadně upravovat. Neznámý Brit Benedict Cumberbatch a civilní Martin Freeman (Kancl) jsou jen hereckou třešničkou na dortu. Nechce se mi věřit, že to říkám, ale kam se hrabe Downeyho Sherlock na Cumberbatchovu britskou eleganci a charisma!
V moderním prostředí se tvůrci nemuseli bát ani různorodého moderního snímání. Nezaložen čistě jen na akci, ale také na práci s odrazy, světlem, barvami, dělenými záběry či doprovodnými titulky (např. při čtení sms či ohledávání místa činu), vypadá Sherlock mnohem moderněji než klasická britská televizní krimi. Tempo se ztrácí v první polovině druhého dílu, nicméně to už bývá osudem druhých dílů trilogií. Od poloviny tohoto až do konce třetího dílu se však nezastavíte. Třetí díl je skutečný majstrštyk a nenechá vaše nervy s lehce politicky nekorektním nádechem odpočinout! S lehkým srdcem mu odpustíte i hudbu občas upomínající na Dextera a poněkud přemrštěného úhlavního nepřítele v závěru. Pak už si jen budete přát, aby konec první série (jak je označeno DVD) nebyl koncem definitivním. Sám Doyle dokázal, že vodopád (či bazén?) nemusí znamenat definitivní loučení.
Popularizace postavy Sherlocka Holmese pro čtenáře a diváky 21. století se daří.

Svou troškou do mlýna přispěl Marc Frost (román Seznam sedmi) a nyní i BBC. Nicméně, jakkoli je série BBC o dvě třídy lepší než loňský film, díky velkoprodukci to bude právě Ritchie, kdo možná inspiruje diváky k bližšímu seznámení s Holmesem, ačkoli dojem zanechal více než rozpačitý. První díl Sherlocka je totiž důkazem toho, že v jednom devadesátiminutovém celku lze zručně spojit akci, humor i charakterovou kresbu, a uchystat tak Sherlocku Holmesovi entrée, jaké si postava jeho kvalit zaslouží.
A já asi mířím do knihovny.

P.S.: Po shlédnutí všech tří dílů i největší fanoušek Dr. House (mezi tuto skupinu se počítám) musí uznat, že House je kopírka. I když možná jedna z nejlepších v dějinách televizní tvorby.
---- --- -- - -- --- ----
Velká Británie, 2010, 3x90 min
Režie: Coky Giedroyc, Paul McGuigan
Hrají: Benedict Cumberbatch, Martin Freeman, Rupert Graves, Philip Davis, John Sessions, Andrew Scott