Není moc vyvolených kapel, které poznáte po pár vteřinách. Sick Of It All mezi ty privilegované jednoznačně patří. Ptáte se proč? Možná, že měli to štěstí, že začali drtit nástroje, když byla extrémní muzika ještě v plenkách a posluchač nebyl zasypán kvantem hudby jako v dnešním digitálním věku. Jenže tohle samo o sobě nestačí. Chlapci z Queensu si totiž dokázali vytvořit vlastní ksicht, svůj kulervoucí zvuk podpořený agresivním chraplákem Lou Kollera a za téměř tři dekády existence sypou do davu jednu hitovku za druhou. O tom, že jim to lidi pořád žerou, svědčí jejich nedávno skončené evropské turné (při němž kluby praskaly ve švech).

Důvod je nasnadě. Lidi chtějí originál a něco, čemu můžou věřit. A kdo jim ten pocit ryzosti může dát jiný než právě „sikovky“? A tak tu po čtyřech letech máme další fošnu se čtrnácti novými kousky. Jasně, po prvním poslechu bude skeptik brblat něco o tom, že Kollerovci hrají pořád to samé a že i na ně dolehla recyklace. Tak to prrr. Čas od času si sice řeknete, že podobný riff jste už od nich zaslechli. Taky možná budete naříkat, že žádné další monstrum jako Built to Last už tahle banda nenatočí. Ale odsouzení Last Act of Defiance by bylo zbrklé.

Poslední zářez skupiny totiž obsahuje – stejně jako ty předešlé – sakra narvané hity, které ráno probudí i poctivě rozježděnou oběť dopravní nehody. Poslechněte si třeba Disconnect Your Flesh, Road Less Travelled nebo DNC – tyhle věci se hravě stanou koncertní jistotou. Sickovkáři navíc umí za ta léta písňový komplet namíchat tak dokonale, že musí zákonitě uspokojit všechny fandy žánru. Deska přináší na třicetiminutové ploše jak rychlý a skočný hardcore punk, hospodské oi! vyřvávačky, metalovou sílu, brutálně valivý „parniválcový“ HC groove, chytlavé sbory, zkrátka všechno, co jinak dost konzervativní styl zahrnuje. A co dělá Sick Of It All Sick Of It All, je fakt, že kvartet dokáže všechny tyhle elementy spojit tak, aby žádný z nich nepřebil ty ostatní. Jasnost a přímočarost sdělení se projevuje i po textové stránce. Inu, posuďte sami zde.

Suma sumárum. Jedenáctý počin newyorské legendy v očích autora překonává trochu nevýrazné Based on a True Story. Významným plusem Last Act of Defiance je jeho opětovně dokonalá metalická produkce Tue Madsena, která řeže hlavy jako cirkulárka. Výsledkem je album, za nějž se newyorská legenda rozhodně nemusí stydět.