S poslední deskou moravských folk-metalistů Silent Stream Of Godless Elegy se jen potvrdil status francouzského labelu Season of Mist, co se týče zajímavého vkusu a výběru vydávaných kapel (pod jejich křídla spadají Aborym, Atrox, Mar de Grises, Kylesa, Atheist,Cynic, Esoteric, Septic Flesh a další lahůdky). Člověka úplně zahřeje u srdce, když ve společnosti těchto kapel vidí českého zástupce, navíc s deskou, za kterou se vůbec nemusí stydět.

SSOGE si už nějaký ten pátek drží pozici kapely s nemalým počtem fanoušků, přestože si prošli mnoha výměnami členů a obdobími lepších i horších desek. Navíc od poslední řadovky uplynulo neuvěřitelných sedm let! Zatím poslední seskupení však, zdá se, funguje velice dobře.

Album Návaz je sice oproti předešlému Relic Dances o trochu melancholičtější, působí mírně až snivě a není tolik hitové, ale na druhou stranu ani nenudí. Velký plusem je pro mě znatelný vývoj ve vokálech. Podařilo se jim přirozeně propojit mužský i ženský zpěv a konkrétně u Hanky je slyšet, že se s každou deskou zlepšuje (navíc na rozdíl od mnoha jiných českých zpěvaček zvládá zpěv i live bez toho, aby posluchače „tahala za uši“). Vokály skutečně táhnou celou nahrávku a jsou neuvěřitelně propracované, zejména ve všudypřítomných vícehlasech, kánonech a podobně.

Po instrumentální stránce na aktuálním albu SSOGE zas tak velký progres (oproti tomu, co u nich známe) neproběhl, kapela se i nadále drží svých osvědčených prvků, i když tentokrát v trochu měkčí podobě. Otázkou je, zda to tak bude stačit i na dalších deskách. Osobně bych příště uvítala, kdybych se nemusela rozmýšlet, zda lze ještě SSOGE považovat za folk/doommetalovou kapelu nebo jen folkmetalovou. Tyto tendence se již projevily u řady kapel, které začínaly původně jako doomové, ne vždy bylo podobné směřování tou správnou volbou. Ovšem nerada bych předbíhala... Na druhé straně je třeba uznat, že folklorní elementy znějí velmi přirozeně a nenásilně. Výborně zaranžované smyčce (housle a violoncello) přispívají ke kouzlu desky, od „folklorna“ občas vygradují až do „orchestrálna“, některé vyhrávky houslí zase připomenou dnes pozapomenuté The Sins Of Thy Beloved, kteří tento nástroj uměli zužitkovat dokonale. Od jiných folkmetalových kapel se navíc odlišují tradičním moravským nástrojem – cimbálem. Dokáží ho zakomponovat tak, jako by to byl v metalu naprosto běžný nástroj, který skvěle podpoří atmosféru i jednotlivé motivy a jeho použití nezní křečovitě.

Další věcí, která mě na desce baví, je, že se SSOGE opět drží češtiny, a to navíc s notnou dávkou jazykového citu. Texty jsou neskutečně obrazotvorné až výpravné a přitom působí upřímným dojmem bez příchuti kýče. Učitelka českého jazyka v kapele určitě není na škodu :)

Celkově není albu co zásadního vytknout – je slyšet, že na něm byl udělán kus poctivé práce. Troufám si říci, že by mohlo sloužit české hudební scéně jako příklad – kde je píle, tam jsou i výsledky. „Slava, slava...“ víc takových!