Silent Stream of Godless Elegy jsou na české scéně vzácný úkaz. Po „návratovém“ Relic Dances, které sklidilo ohromné nadšené reakce, jak ze strany posluchačstva, tak i ze strany hudebních kritiků, se dostala tato kapela do zcela výjimečné pozice. Skoro všichni se na ní shodnou a v současné době si troufám tvrdit, že se nenajde moc lidí, kteří by je neměli rádi (samozřejmě myslím lidi, kteří nějakým způsobem inklinují k metalové muzice). Tady ovšem nejde jen o nějaký záblesk chvilkové popularity (narozdíl od mnohých – konkrétní příklady nechť si každý dosadí sám), tento status je zcela zasloužený, protože oplátkou za věrnost a velkou přízeň, nám SSOGE nabízí vyzrálou, profesionálně udělanou muziku, která má své osobité kouzlo a hlavně velice vysoký kvalitativní standard, pod který se zkrátka nejde.
Upřímně řečeno měl jsem trošku obavy ze smyslu/nesmyslu tohoto mini cd, ovšem hned po pár minutách, co jsem měl nádherně provedený digipack u sebe, mi bylo jasné, že tyto obavy byly naprosto zbytečné. Obal i celé grafické provedení svou melancholickou a zasněnou atmosférou dokonale korespondují s hudebním obsahem a to samé se dá říct i o textech, ale k tomu až za chvíli. Nabízí se otázka: Proč toto cd kupovat, když na něm nenajdeme vlastně skoro nic nového a téměř všechny skladby jsou jen nějaký způsobem upravené nebo v jiném jazyce nazpívané? Odpověď je velice snadná: Ačkoliv se jedná z velké části o skladby z Relic Dances, na mini cd Osamělí dostávají zcela nové

rozměry, nabízí se nám zase z trošku jiného úhlu pohledu a hlavně využití mateřštiny jim dodává cosi kouzelného. V některých případech jsou použity jen zdánlivě malé kosmetické změny, které jsou ovšem ve výsledném efektu velice důležité a dodávají novým verzím skladeb punc jakési jedinečnosti, neokoukanosti a tak i přesto, že skladby již z Relic Dances známe, dokáží něčím překvapit a zaujmout.
Hned úvodní skladba Osamělí (z RD znáte jako Lonely) je naprostým skvostem. Neuvěřitelně sugestivní a melancholická nálada z téhle skladby sálala už na RD, ale do jakých rozměrů se to může ještě rozrůst díky využití českého textu, to byste nevěřili. Využití mateřštiny nás se samotnou skladbou ještě víc sblíží, celé to víc prožíváme, působí to na nás mnohem emotivněji, na čemž má bezpochyby velkou zásluhu vynikající text Tomáše Kočka (tahle osoba na mini Osamělí odvedla opravdu pěkný kus práce). Tanczylabym, to jest název další skladby. Že tu něco nehraje? Buďte v klidu, je to I Would Dance, akorát v polštině. Po úvodním nadšení z verze skladby Lonely přišlo zas malinkaté zklamání a ačkoliv se nedá popřít, že polština v metalu zní zajímavě (vzpomenu třeba fantastické polské verze desek Moonlight, které mám raději než anglické), nemohl jsem si na to zde nějak zvyknout a verze z RD je mému srdci asi bližší. Nicméně to je otázkou subjektivního posouzení každého z nás, musím uznat, že je to zajímavé a rozhodně netradiční a jak mě polština do téhle skladby nesedla, tak vás může uchvátit. Třetí skladba nesoucí název Pohanská je skutečná lahůdka. Hudebně i textařsky za ní stojí opět Tomáš Kočko a tohle je víceméně akustická balada par excellence. Polehounku, hypnoticky se linoucí akustická kytara, do které něžně prostupují decentní motivy ostatních nástrojů, do toho atmosféru udržující mužský zpěv, který by se dal přirovnat spíše k procítěné deklamaci. Tato skladba se nikam nežene, opět klade důraz na melancholii, poklidnost a lehkost, na to, co je Silentům vlastní. Opravdu moc příjemná záležitost a překvapení, což je do jisté míry dáno i tím, že je to zcela nový kusanec, který z předchozí tvorby neznáme. Look je „pouze“ rozšířenou verzí z RD, kde si oproti původní podobě budeme moci více vychutnat Hrncův murmur (který k SSOGE opravdu sedí jak prdel na Hrnec). A o subjektivnosti a nevyzpytatelnosti vnímání využitého jazyka v jednotlivých skladbách jsem se nejlépe přesvědčil u Razem (Together), v které se mi polština pro změnu zamlouvá velice. Polský text jak k Razem, tak i k Taanczylabym poskytla Renata Putzlacher. Další v pořadí je česky nazpívaná To Face the End (Tváří v Tvář), která opět potvrzuje to, že čeština SSOGE náramně sluší. No a závěrem k posledním dvou peckám – bonusovým remixům skladby Lonely. Téměř vždy nějakou snahu o experimentování, oživování stereotypu novými prvky a podobně hodnotím kladně a ačkoliv velmi nerad, zde

musím udělat výjimku. Ne že by elektronické remixy byly úplně blbé (i když zpočátku mi tak opravdu připadaly), to zase ne, ale na druhou stranu se nemohu zbavit dojmu, že do konceptu a atmosféry desky se naprosto nehodí a z jinak náladově ucelené desky nepříjemně vyčnívají. Jediné štěstí je, že jsou alespoň takticky umístěné na konec (což je logické, když uvážíme, že se jedná o bonusy), jelikož kdyby se tyto skladby včlenily někam doprostřed alba, následky by byly podstatně horší.
Co říci závěrem. Stálice českého metalu a jedna z mála kapel, na které můžeme být opravdu pyšní nezklamala ani s tímto mini a přesto, že někdo možná „věří“ jen řadovkám a takovéto počiny bere jen jako tahání peněz z fanoušků (Manowar by tuto disciplínu mohli vyučovat), já za sebe mohu říct, že mini cd Osamělí rozhodně tento případ není a kdo koupí určitě neprohloupí.
P.S.: Na CD je dále k naleznutí ještě videoklip k I Would Dance, který je jedním slovem parádní!