O letošním pětiskladbovém EP mladého a velice talentovaného kytaristy Sithu Aye bych v podstatě mohl říci to samé, co v recenzi na jeho starší počin. EP s jednoduchým názvem Pulse v sobě totiž opět ukrývá vysoce rafinovaný materiál, jehož pohodově se převalující zvukové stěny v sobě posluchače uzavřou, a ten již poté vychutnává všechen ten koncentrát hudební nádhery, který nadějný Bengálec znovu ve svém domácím studiu namíchal, tentokrát navíc společně s několika zajímavými hosty.

Sithu nikdy nehrál klasický djent s nějakými Meshu sekavými kytarami, takže umírající trend mu nedělá v podstatě vůbec žádný problém. Jeho příklon k techničtěji, experimentálněji založeným věcem ve stylu AAL se ukazuje i nyní, a tak jsou všechny ty krásné, rtuťovité nezkreslené pasáže opět ozdobou a pohlazením. Sithu na novém EP jde směrem ještě větší melodičnosti (pokud to oproti minulosti ještě vůbec lze), čímž se Pulse stává nádherným relaxačním materiálem, navíc ve zvukovém hávu, o kterém mají vlhké sny bezpočty kapel. Například basový podklad je nazvučen naprosto geniálně, má správně kovový a zároveň dunivý zvuk, kytary jsou klasicky suprově zefektované a bicí automat naaranžován decentně - žádné zbytečné exhibice, Sithu opět vsadil spíše na jednoduchost a rockověji znějící zemitost, a světe div se - funguje to.

Oproti minulosti se autor kytarově ještě více utrhl ze řetězu hlavně v případě všemožných sól a shredu - nedělá si násilí a střílí jednu vyhrávku za druhou, jeho prsty ladně kloužou po krku kytary a výsledný efekt je jedním slovem parádní. Úvodní song, eponymní Pulse - pt.1 pak představuje dalšího velice talentovaného hosta, sice Pliniho, jehož EP v podstatě koresponduje s filozofií Sithua (s nímž již v minulosti nahrál split EP). Ve druhé (mimochodem, výtečné) skladbě zase lze zaslechnout kytarové radovánky Aarona Marshalla z Intervals. Jednoduše, Sithu opět představuje to nejlepší z moderního progu, tentokrát ve značně dospělém balení a ještě lepším zvuku, než kdy dříve. Skutečně mne baví všechny ty drobné odkazy a legrácky, kterých je tvorba Sithu Aye plná - například xylofon v Shiny je geniálním nápadem a hrátky se synthy se v rukou tohoto mladého génia mění v něco skutečně smysluplného. Navíc onen punk rockový feeling v Lights! Camera! Explosions! s riffem připomínajícím Scarlet od dalšího velikána žánru Mishy a následným rozjezdem ve středním tempu s famózními rytmickými kytarami - nemám slov.

Pulse je prozatím tím nejlepším, co od tohoto hudebního génia vyšlo, a kdo slyšel předchozí alba, ví, že to už něco znamená. Mám pocit, že jsem objevil první letošní desku, co se u mne ohřeje delší dobu. K relaxaci je to totiž ideální materiál, u kterého si člověk i trochu zapřemýšlí a zabilancuje a takových desek se v posledních letech objevuje stále méně a méně. Inu potěšil jste mne Sithu, i já vás potěším…

EP si lze pořídit za jakoukoliv částku z Bandcampu. Vřele doporučuji.