Když se nad poslední nahrávkou SDOS celkově zamyslím, musím si dát pár facek. Nabývám názoru, že Of Us je za poslední dobu jedna z mnou nejpodceněnějších nahrávek, která mi prolezla přehrávačem. Dojem, po prvním poslechu ale příjemný, byl časem vytlačen další tunou nových kapel a alb. Tahle deska má ale svůj ksicht!
Naprosto komplexní a vyrovnané album, v níž je melodie stíhána riffem, riff

rytmem, rytmus basovou linkou, basová linka zpěvem, zpěv melodií, melodie melodií, melodie kytarovým podkladem, ten zas riffem, riff sólem… Variovat bych mohl do nekonečna. Vskutku, Of Us nabízí muziku, v níž je kladen důraz na každý moment, ať je to pro posluchače zprvu nepostřehnutelný úsek. A když už jsem dílčí složky kapely takto rozfrázoval, chtěl bych dodat, že podobně je to i se zvukovým kabátkem. Neříkám, že bych, zmlsán dnešními světovými produkcemi, neměl sem tam nějakou tu hnidopišskou výhradu, ale celkově vzato je zvuk opravdu exkluzivní. Silný, čistý a úderný. Jednotlivé nástroje jsou nazvučeny perfektně, a to včetně finálního mixu (vše Šopa). Nezbývá kapele než gratulovat, protože s touto nahrávkou jako „vzorníkem“ už se dá jít do studia.
Ale chválit budu dál. Nejvýraznější v hudbě Six Degrees je melodie a zpěv. Ten

může být zprvu (jako na všech nahrávkách kapely) vnímán jako kámen úrazu, protože jeho specifičnost může posluchače trošku „hryznout“. Pokud se ale přes Doctorův netradiční hlasový výraz přenesete, zjistíte, že jde přímo za melodií, táhne s motivem, míří na styčné body muziky a vychází z nich. Aby ne, když je Doctor i výrazným skladatelem. A ty melodie? Nejen, že tu jsou zastoupené v míře větší než hojné a vyskytují se v písních prakticky neustále. Jsou navíc příjemné, nevlezlé, žánrově nezařaditelné a ani je kolikrát jako melodie nevnímáte - tvoří pevné linky a ve střetu se zemními riffy a kytarovými spletenci (včetně těch basových!), se kterými si kapela po aranžérské stránce dala záležet, ustavují její druhé poznávací znamení. Kytary ale nejen riffují, podkreslují i mírně neafektovanými plochami, jsou tu skvělá a do muziky padnoucí, dynamická a nápaditá sóla (za ty Vlasoidovi gratuluji). Důrazná a místy promyšlená rytmika (např. For John) je taktéž k plusu. Žádné čtyřkové galeje, ale místy – to se týče i hudby - progresivní výběhy, epičtější harmonizování (před očima mi poblikává žárovka s emblémem Moonspell) a celková snaha nezůstat na místě a posunovat se. Vystrčit pazůrky zpoza žánrových zařazení a „kritikům“ to trošku znepříjemnit (ano, proto je v záhlaví žánr metalu, jinak bych použil něco ve smyslu blacking power emotional heavy/death? To je škatule :o ), posluchačům však naopak.
Nejsem silný fanoušek melodické muziky, ale Six Degrees se z ní podařilo udělat

globálně interesantní pamlsek, protože nezapomínají ani na tvrdost a nepostrádají skladatelský důvtip. Udržení minule nastavené hranice je s konečnou platností zapisuje do tuzemské špičky (pochyboval-li o tom někdo dříve). Navíc je z kapely cítit skvělá nálada a radost z hraní, tak co bych dál zdržoval. Bezesporu jedna z letošních top desek na domácím poli a horký tip pro všechny, kteří ji přešli bez povšimnutí - Six Degrees zrají jak víno!