Skáphe - řecký slovo pro skáfismus. Druh popravy, při který Peršani oběť přivázali mezi dvě lodě a přinutili pozřít mlíko s medem, dokud nedostala průjem. Výkaly a med pak přilákaly hmyz a odsouzenec umřel až po dlouhý době dehydratací a vylíhnutím larev v jeho těle. Nemilý přirovnání, který projekt Alexe Poola (Esoterica, Chaos Moon, Krieg) výborně vystihuje.

V jedničce nasadil svým neobyčejným zvukem ambientního black metalu laťku hodně vysoko. Na svojí druhou nepojmenovanou desku přizval multiinstrumentalistu z Islandu pod iniciály D. H. (zpěvák Misþyrming, basák Naðra). Tenhle člověk se drží názoru, že by dnešní black metal neměl zaostávat nejen hudebně, ale taky tématicky - a já můžu jedině souhlasit. A rdousící atmosféru skřeku nahradil právě jeho growl.

Jednička byla stavěná na tzv. doomových nájezdech/dojezdech, a ani tady není prominentní basa výjimkou, co se klidových částí týče. Kytary pokračujou disonantní vlnou, nečekaný sypačky dokončujou už tak hotovej chaos.

Oproti prvnímu dílu byly názvy písní zjednodušený římským číslováním. Možná to nebude vadit jenom mně, ale názvy jako The Obelisk Gleam nebo Every Soul Entombed dávaly zkrátka do představy víc tajemna a surovosti. I je zmítající se odstřel. Nástroje zní jako neprostupná stěna drtící všechno, co stojí v cestě. II se veze v podobným tempu. Nebudu nalhávat, že deska se na různých místech neopakuje. III má deathmetalovější ráz a transformuje se postupně do pulzujícího červa. IV je v podstatě reprodukcí předešlý tvorby, ale mučení ještě nekončí. V z vás strhne kůži a pak jí na vás zase nalepí. Svojí výraznou kompozicí působí jako nejsilnější track. Mimozemská vibrace kytar a Dagurovo vytí naplňuje osobitej námět samotnýho projektu. Opuštění, sýpání, izolace a udušení. VI zakončuje album podobně, jak začalo, a odeznívá do ambientní nicoty. Vokálově zde Dagur předvedl slušnej výkon; narozdíl od Misþyrming se jeho hlas pohybuje v širších polohách.

Závěrem musím říct, že Skáphe² chvilkama zavání stereotypem a neudělalo nijak zásadní pokrok. Ze šestice songů jsou zhruba tři vážně dobrý. Lehce nadprůměrný hodnocení potom drží hlavně příjemná změna vokálu. Hlavní, jedinečnej debut z roku 2014 (myslím si silných 80%) nakonec pokračování nepřekonalo. Nový posluchače si kapela ale určitě najde, zvlášť ty, kteří o ní ještě neslyšeli. Koho zajímá umění, cover alba ztvárnil nechvalně známej H. V. Lyngdal z Wormlust. Přejme projektu Skáphe³ hodně štěstí do budoucna. Přijít s další inovací nebude lehký.