Při poslechu starších desek Skinless zřejmě deathoví srdcaři zjihnou a zavalí je nostalgické pocity. Hoši sice jsou z Glen Falls, ale do New Yorku to nemají zas tak daleko a sféra vlivu stylu zvaného NYDM je neminula. V tomhle žánru nikdy nešlo o nějakou přehlídku techniky jako spíš o to rozmáznout vám mozek valivou hrubostí pódiových zesilovačů. V případě Skinless je klíčem syrová intenzita opřená jak o přímé HC vlivy, tak o poctivý metalový hobling 80. let. Srážka obou světů vypadá, jako kdyby se autobus se členy Exodus střetl na silnici s dodávkou obsazenou lidmi z Crowbar.

Jak už to u hudby bývá zvykem, ani tahle definice neplatí stoprocentně. Skinless totiž zmíněné vlivy roubují do deathmetalové formy. Album Foreshadowing Our Demise je dnes už klasikou žánru, stejně jako patrně nejlepší a na dlouhou dobu poslední zářez Trample the Weak, Hurdle the Dead. Chlapi sice ještě dost let po jeho vydání čile koncertovali, ale nakonec to zabalili. Odpočinek netrval moc dlouho a z tábora kapely jsme se poměrně rychle dozvěděli, že kutí další riffy. A v červnu opět pod hlavičkou Relapse Records nový zářez „bezkožnatců“ spatřil světlo světa. První dojmy?

Only the Ruthless Remain přece nemohli nahrát Skinless! První tři poslechy a kroucení hlavou. Ono to sice po několika měsících nakonec z desky trochu vylezlo, ale na staré dobré Skinless zapomeňme. Proč? Sedmiskladbový komplet (ano, skladby jsou nezvykle dlouhé) má sice stále nezaměnitelný plísňový odér podobný tomu ofačovanému zombíkovi, s nímž se ansámbl zvěčnil na skupinovém fotu, ale hudebně se kapela dost změnila. Z reproduktorů se totiž line absolutní old school silně inspirovaný takovými Bolt Thrower. Pojítkem mezi minulostí a rokem 2015 stále zůstává mimozemsky záhrobní vokál Sherwooda Webbera, ale riffy vůbec nemají tu kulervoucí sílu jako dřív.

Zaprvé, neznámo kam se vytratila těžkotonážní kila. Wrestling na pódiu byl na koncertech Skinless známým evergreenem, ale teď po prknech budou spíš lézt zombíci jak z desek Autopsy. Situace je o to paradoxnější, že skupina má poprvé dva sekerníky. Novice Dava Matthewse ale kvintet spíš využívá pro kytarová sóla, kterých je na albu na poměry Skinless požehnaně. Zadruhé, úplně vymizel humor. V případě Skinless byl hodně černý, vzpomeňme třeba na intra z Foreshadowing Our Demise, nebo dnes už legendární DVD Skinflick. I to má zřejmě za účinek to, že ani po desátém poslechu novinky si z ní člověk téměř nic nepamatuje.

Hlavní potíž je však v tom, že kapela je trochu jinde. Sice to zdaleka není takový úkrok stranou jako experimentální From Sacrifice to Survival, přesto na ní šlo nalézt víc poznávacích prvků než na letošní fošně. Lopaťárna, kousavé ostří nápadů a primitivní agrese předchozích alb jsou tytam. Naopak odpůrci groove rytmů a milovníci old schoolu z konce 80. let zahraného s umem 21. století budou spokojeni. Zvláštní comeback.