Recenzi na první nahrávku této indické (dnes už vlastně mezinárodní) kapely jsme vám před dvěma lety přinesli zde a i z (hlavně uživatelského) hodnocení může čtenář lehce vypozorovat, že již tehdy se jednalo o slušně našláplou formaci spadající do ranku moderního progressivu/djentu, která svou pouť vlastně začala v pokojíčku mladého a schopného kytaristy Keshava Dhara. Toho si na internetu všiml talentovaný pěvec Daniel Tompkins (tehdy exkomunikovaný) z TesseracT, slovo dalo slovo, a za necelé dva roky bylo Blinding White Noise: Illusion & Chaos venku - a určitě nezklamalo.

Když pak před šesti měsíci dával Daniel na svůj Youtube profil video s prosbou o pomoc při crowdfundingu jejich druhé dlouhohrající nahrávky Guiding Lights, přičemž sliboval skutečnou evoluci celého žánru a kdesi cosi (klasické PR kydy), byl jsem trochu na vážkách - přeci jen v rámci debutu (Illusion) se nějaké ty mouchy našly, mezi nimi právě i trochu při zemi se držící, místy plochý Tompkins. Ovšem jakmile jsem na bandcampu album obstaral a pustil první skladbu Allure, nevěřil jsem vlastním uším.

Daniel si očividně legraci nedělal, jelikož kromě oproti debutu rockovějším a uvolněnějším polohám s příchutí post-metalu/hc jsme dostali i úplně jiné vokální nasazení. Dan to tentokrát skutečně rozparádil, a jelikož si z něj často na internetu dělají legraci, že je ženou uvězněnou v mužském těle, vykašlal se na harsh vokály, rádoby macho omáčku a výsledkem je něco neskutečného.

Metalista je přitom již předem odsouzen - hudební náplň nemá s metalovými základy v podstatě nic společného. Jak trefně podotknul jeden můj kamarád, pohybující se spíše v ranku klasického progu, tohle je něco mezi Karnivool a Porcupine Tree. A opravdu, Skyharbor se rozhodli k (zřejmě) definitivnímu příklonu k progresivnímu (post-) rocku a jediné pozůstatky djentu je tak možno nalézt převážně v rytmice, a to ještě nárazově. Třebas na samotném startu druhého válu Evolution, což je pro mne mimochodem jedna z nejlepších skladeb roku, a jak kolikrát musím spílat špatně vybraným singlům, zde skutečně není o čem. Koneckonců, poslechněte sami, nejlépe hned několikrát.

Musím skutečně ocenit Danovu vokální práci, jelikož tentokrát se klasický syndrom djentových formací, kdy se vlivem šílených vokálů rychle pídíte po instrumentálních verzích skutečně nekoná, a vokál se perfektně snoubí s ultra melodickými kytarami - to jak při zkreslení, tak sklovitých „akustických“ pasážích á la Tess. Kytarový zvuk je navíc vytříben k naprosté dokonalosti a je dalším důkazem, že AXE FX II ještě neřekla poslední slovo, celkově produkce je na velmi dobré úrovni (navíc kapela si ji dělala sama), byť DR Ratio je opět podprůměrných 5, u některých skladeb dokonce padá k nepřijatelným 4, ale to je v žánru bohužel standardem - a ještě hezkých pár let bude.

Guiding Lights se ovšem na rozdíl od některých kompresí znehodnocených alb poslouchá příjemně, navíc z mixu hezky vylezla i basa Krishna Jhaveriho, která si místy rozehrává vlastní melodie a postupy, které ovšem Krishna vždy šikovně naroubuje na kytarový podklad. Opět smekám - velmi kvalitní práce a nemám co dodat - takhle nějak se má hrát pořádný basový podklad.

Další věcí, která mne na právě recenzovaném počinu vážně baví, je vnitřní soudržnost, od Idle Minds s post-hc kytarovými toulkami a vynikajícími vokálními nápady, přes další naprostou božárnu Miracle, ze které si zde dovolím zanechat alespoň malou ochutnávku po tesseractický klasicky djentový opus The Constant - takto nějak si představuji moderní přístup k žánru progresivního metalu a Danovy vokální melodie, které zde relativně často a rád rozehrává, by měly být inspirací dalším skřehotálkům, kteří chtějí svou tvorbu kamsi posunout.

Je pravda, že občas se v mozaice vyskytne třeba i subjektivně slabší skladba, například šestá New Devil, ovšem ta je zase ozvláštněna unikátním bridgem a následným perfektním rockovým sólem. Vůbec se dá říci, že si v každém tracku najdu něco, co mne zaujme a donutí ponechat album tak, jak je, bez otravného mazání vaty. A to je věru hodně slušný výsledek.

Co dodat - výtečné, výtečné, výtečné. A to jsem to přitom vůbec nečekal. Jak napsal kolega ze zahraničního Sputniku, albem Guiding Lights Skyharbor překonali svůj debut ve všech směrech, a ukázali, že jsou skutečně plnohodnotnou kapelou.

Já bych k tomu navíc ještě dodal, že pro posluchače starší 25 let se bude jednat o ještě zajímavější poslech, zvláště, pokud si potřebují u muziky probrat nějaké složitější (životní) úvahy, které jistě, soudě dle výborných, přemýšlivých textů budou mít podobný ráz jako u Daniela. Když tu tak sedím a přemýšlím, snad ještě nikdy jsem žádnému albu nedal čistší devítku, než jakou dávám teď. Třetího alba se pak začínám mírně děsit, jelikož... jde se ještě posunout někam dále, udělat něco lépe? Opravdu nevím - loňské Altered State, jak ho mám rád a respektuji, je zakopáno hluboko pod zem.

Odkaz na stream zde: http://music.basickrecords.com/album/guiding-lights