Amerika tak trochu jinak…
 
Jistý pražský mecenáš mou maličkost zásobuje takovou hudbou, která za okomentování rozhodně stojí. Milé čtenáře Marastu snad bude zajímat, co za hudební sklizeň letošní rok nabízí. Soustředit se budu především na progresivní extrémní žánry a také zajímavé neznámé kapely.

Začátek bude ostrý, jak už ostatně hovoří název této formace. Inu, komáry a jiné šicí stroje nikdo nemá rád, a proto je třeba zvolit účinnou protizbraň. Řeč je o velmi mladé, ale o to víc nadějné skupince SLEEP TERROR. Člověk si řekne, že demo bývá na rozjezd a kapela se teprve rozkoukává ve studiu a teprve se hledá. Vážení, OMYL!!! To, co se na vás vyvalí z beden, je neskutečně sehraná dvojka (pokud jsem četl správně, tak na tomto matroši prozatím jen kytarista a automat, na letošním druhém demu už je i živý bubeník – bizzi, oprav mě!), která strhne neskutečně propracovanou strukturou skladeb, krystalicky průzračným zvukem a nepochopitelnými instrumentálními výkony.

Nutno zmínit hlavního viníka této technické spoušti a tím je prozatím neznámý kytarista-pánbůh Luke Jaeger. Srovnání nutno hledat ve sférách nejvyšších – skladatelům ze Suffocation, Dying Fetus nebo Necrophagist přibyla nečekaná konkurence! Tento pán má ještě na starosti projekt Vegan Uprise, který se věnuje podobné muzice jako Sleep Terror. No potěš koště!

A co tedy teroristi hrají? Jednu rovinu tvoří death/grind US provenience v jasné inspirační linii Suffocation/Decrepit Birth (druzí jmenovaní více). Na tom by ještě
nebylo nic tak světoborně originálního, kdyby to nestřídali s fascinujícími krkolomnými jazzovými vyhrávkami. Pojem nuda Luke prostě rád nemá a vyhýbá se mu hezky poctivě jako pravý workholik. Pro Sleep Terror není problém ve dvouminutové skladbě vystřídat 15 nápadů, aniž by se dalo mluvit o jakékoliv přeplácanosti. A to nejlepší nakonec, Sleep Terror nemají vokalistu!!! Dočetl jsem se, že ho hledají, ale po pravdě řečeno, ta neskutečná kytara mluví tisíckrát nabitějším jazykem než nějaký křikloun z ghetta.

Co napsat víc? SHÁNĚT, STAHOVAT, OKRÁDAT, PŮJČOVAT, PŘEPALOVAT!!! Absolutní nutnost nejen pro ty, kteří už přestali věřit, že v US deathu se dá stále ještě na něco inovativního přijít. Je faktem, že alternativně znějící nátěry se kovovému znění čím dál tím víc vzdalovali, avšak tohle je důkazem, že tudy opravdu vede cesta. Je vzrušující, jak se mezi kapelami pomalu, ale jistě zacelují mezery a vzrůstá tak globální hudební provázanost (např. The End = Gorguts + DEP, Coprofago = Meshuggah + Cynic, Orphanage = Meshuggah + klávesy +
žena za mikrofonem atd.). Strukturálním hrátkám se meze nekladou, jen tak dál. Tip pro hudební magory: co takhle mix Candirie a Morbid Angel?

Závěrem: Je to fakt strašně nečekané překvapení. Devítiminutové čtyřskladbové EP, které to svou nápaditostí natře posledním padesátiminutovým zásekem Cryptopsy (už je to tu zase) úplně hravě. Tohle demo směle řadím mezi vůbec nejlepší dema – jako třeba TON Blind Follower (kde je jim konec?) – a to je teprve začátek! S napětím očekávám debut.