Nejsem fanouškem válečných filmů. Na disku mi přirozeně leží jak Apokalypsa, tak Četa, ale vždy před nimi dostane přednost jiný žánr. Na posledním výtvoru režisérky Kathryn Bigelow s názvem Smrt čeká všude mě zaujalo poprvé to, kolik prostoru jeho natáčení věnoval britský filmový měsíčník Empire. Pak přišla smršť nominací na filmová ocenění. No dobře, tak já si to teda pustím.
Pyrotechnik není věru běžná profese. A být americkým vojenským

pyrotechnikem v Bagdádu znamená vyjíždět každé ráno a během dne likvidovat několik náloží. Vyrobeny místními obyvateli nejsou bomby kdovíjak sofistikované, ale bomba je pořád bomba a nezabije-li vás ona, může to udělat kulka jednoho ze zdánlivě přihlížejících Iráčanů. Jednotka našich hrdinů právě ztratila svého velitele. Ihned ho přichází nahradit seržant William James (na Oscara nominovaný Jeremy Renner), který si pod postelí schovává části deaktivovaných náloží a kašle na veškeré zavedené postupy. A vydržet s ním naživu ještě pár týdnů, které vojákům zbývají do konce turnusu, nebude jednoduché.
„War is a drug“, tak zní úvodní motto filmu. A nejen válka samotná, ale také adrenalin (mj. téma režisérčina Bodu zlomu) a pocit, že je člověk v něčem nejlepší. Na tohle všechno se zatraceně dobře zvyká. Prvním myšlenkovým pilířem filmu je tedy závislost. Druhým je zásadní aspekt profese pyrotechnika,

tj. možnost zemřít při každé další „fušce“. Klišé, dalo by se říci. Ale opravdu chceme podobný fakt označit za klišé? To, že chirurgovi může při sebemenší chybě zemřít pacient, je věc ve filmech a seriálech také dosti časti opakovaná, podle mého názoru ji to však nečiní jakkoli banální či méně zásadní. Prostě to není legrace. Tato témata jsou psychologicky velice silná. Vyváží však fakt, že film je silně nedějový a spojením mezi jednotlivými scénami jsou pouze postavy?
Válečné scény nestaví na šoku, s kterým pracoval třeba spřízněný český Tobruk, ale na čirém napětí. Na chaosu, který neustálý tlak způsobuje. Proto každá scéna posunuje postavy psychologicky zase o kousek jinam. Nicméně ty kousky jsou skutečně malé, musíte je chtít vidět! A i přes určitou nevyrovnanost mezi scénami v terénu a těmi intimnějšími v táboře je film dostatečně konzistentní na to, aby diváka vyvedl z rovnováhy a nato jej opustil s pocitem, že tenhle svět někdy stojí vážně za h***o. Tříštícím momentem je tu spíše

pozornost nerovnoměrně rozdělená mezi tři postavy. Větší soustředění na Jamese by jistě ještě přidalo filmu na intenzitě.
Někteří tvrdí, že v hodnocení filmu nehraje roli, že ho natočila žena. Dobrá, nebudeme tento fakt promítat do konečného hodnocení. Nicméně je třeba zdůraznit, že pustí-li se žena do žánrů akčních a plných napětí, většinou to nedopadne nijak valně (vzpomeňme třeba Mimi Leder). Kathryn Bigelow s přehledem kočíruje formální stránku filmu. Kdyby nevěděla, jak důležitý bude pro její projekt pseudo-dokumentární způsob natáčení, nepostavila by za kameru Barryho Aykroyda, který natočil v tomto aspektu prvotřídní Let číslo 93. Stejně pečlivě režisérka pracuje s psychologickým vývojem postav, do kterého neproniká nic výrazně „ženského“. Válka, co si budeme povídat, je záležitost veskrze mužská. Přesto ji režisérka pojímá lépe než kdejaký chlap (zdravíme Briana De Palmu). Řekněme, že tento genderový moment si zaslouží býti neopomíjen. Surfařské scény z Bodu zlomu (1991) a K-19: Stroj na smrt nebyly náhodné, tahle ženská to v sobě prostě má!

Ačkoli je Smrt čeká všude/The Hurt Locker jedním z prvních hraných filmových pohledů na válku v Iráku, pojednává spíše o vlivu války na člověka jako individuum. Je to film malý obsazením, skromný vizuální stránkou a úzký tématem. Žádný bojový úkol, žádné velkolepé bitvy, žádná existenciální filosofie. Bagdád (ve skutečnosti jordánský Amman) je pouhou kulisou, hlavní bitva, neméně existenciální, se odehrává uvnitř člověka. Člověka, jehož život definitivně mění každodenní pohled do tváře smrti.
---- --- -- - -- --- ----
USA, 2008, 131 min
Režie: Kathryn Bigelow
Hrají: Jeremy Renner, Anthony Mackie, Brian Geraghty, Guy Pearce, Ralph Fiennes, David Morse, Evangeline Lilly, Christian Camargo