Hudba u který se chcípá mě nenadchla. Ale Řezník si nejspíš nechával svoje nejlepší sodomagořiny na třetí zářez Sodomy. Předchozí Na konci tunelu je tma je rychlá a brutální deska, která chytne za údy a přinejlepším vás donutí je postupně sežrat. To jsou tři roky zpátky a dnes tihle dva úchylové postoupili o kus vpřed. Definitivně se vymanili z undergroundu a vytvořili plnohodnotnou odnož rapu v ČR, která oponuje všem těm gangsta ego raperům, který samozřejmě vychovala ulice a musej žít tvrdej život.

Sedmnáct tracků narvaných Dérem. Co je Déro, nám objasní hned v intru Oto Klempíř. Pak už nabroušený sekery tancujou kolem hlav, sem tam něco štrejchnou, občas skalpujou nebo rovnou sekaj. Jsou to fakt jatka. Co se týče instrumentální stránky věci, ta je vcelku rozmanitá, avšak dost často se točí okolo brutálních, kovově znějících beatů a psychopatických tónů. Stránka textová si jede to svý starý známý. Lajnu doprovázenou všemožnými brutálními výjevy sodomagoří mysli. A ta je, jak se zdá, nevyčerpatelná. Kolikrát se sám divím, jaká musí být „sranda“ mrdat Pergnerku, nebo trestat svou nevěrnou polovičku. Spousta obratů ve skladbách vážně pobaví.

Kapitola sama o sobě je hlasový projev obou magorů. Zatímco De Sade sebral hlas Ďáblovi, Řezník si svoje hlasivky vypiloval na samotce v ústavu pro choromyslné. Samozřejmě nadsázka. Určitě bych ale nesrovnával, protože výslednej kontrast je dost vydařenej a dodává nahrávce dost zajímavej odstín.

Krom již zmíněného Oty Klempíře, se na Déru vystřídala spousta hostů. Někteří hororcorem neposkvrněni, jiní typičtí zástupci tohoto stylu. Hrozně mě pobavil Záviš ve skladbě Opilecká soulož. Brutálně pak zní Colonic Strangulation, kde hostuje Cumblood z australského Butcher's Harem. Nejvíc ale cením featuringy s Radkem Škarohlídem. Ten se chytil refrénů ve skladbách Sodomagor a Ta svině mi byla nevěrná. A zdá se, že se ti tři hledali. Radkův vysoko postavenej hlas se dokonale kloubí s tvrdým rapem, a proto také druhou ze zmiňovaných hodnotím jako nejlepší na desce.

Klíčem k téhle desce je uvědomění si recese, která smrdí všude. Jenom blázen si bude myslet, že hudba SG je vážná, bez humoru a nadsázky, protože právě to je stavebním kamenem všech jejich nahrávek. Někdo na to žaludek má, jiný ne. Já si na tom pochutnávám. Pocházím z okolí Rumburka, města, odkud Řezník s De Sadem pocházejí, centra všech sodomagorů. Začínali jako lokální provokatéři, kteří bavili maximálně puberťáky na základkách. Doteď si vybavuju legendární Zabte tu píču! od Řezníka. Během relativně krátké doby se však neskutečně vypracovali, provokatéry sice zůstali, lokálními však stěží. Sodoma Gomora, resp. Řezník a De Sade (potažmo SWD), se stala značkou, která už dávno není pro pár posluchačů s divným vkusem. Jak plyne čas, postupně se zvedá i laťka toho, co všechno jsou lidé schopni strávit. A jelikož se Sodoma Gomora zařadila do našeho jídelníčku, jsme asi neskutečný prasata a opravdu nastala Éra Déra. Hororcore má co říct, má nabito vostrejma a vsaďte se, že neváhá pálit. Těžko hodnotit, protože to, co mám hodnotit nyní, se naprosto vymyká tomu, co hodnotím obvykle, tak to prosím berte s malou rezervou.