Jsem nesmírně spokojen se stavem věcí u téhle kapely. Švédové si totiž na evropské metalové scéně stále udržují velmi dobré pozice, a to čím? Pouze prostřednictvím kvalitních alb. SOILWORK si totiž tentokrát dokázali poradit rovnou s nahrávkou, která posluchači nabídne hodinu a půl hudby. Ne každá kapela by na své deváté řadové desce udivovala takovou nápaditostí, energií, nadšením a zdravým tahem na branku jako právě oni. Göteborgská šestice mne už od alba Natural Born Chaos přesvědčuje, že se jedná o kapelu zcela mimořádných schopností, která svým potencionálem dalece přesahuje hudební území stanovené normami melodické deathmetalové školy. Zkrátka se jedná v jejich případě o velkou událost. Není pro ně totiž problém poněkolikáté přijít s tím samým vzorcem vlastního hudebního vyjádření, který je v podstatě prost jakéhokoliv stylového vývoje a přesto neuvěřitelně baví svou neskonalou čerstvostí a touhou po dalších a dalších chytlavých skladbách. SOILWORK jsou tak nyní (dle mého názoru) hlavními nositeli praporce švédské metalové scény.

Vlastně bych řekl, že všechno, co jste na nich mohli obdivovat na předešlých albech, se právě logicky a naprosto přirozeně do toho letošního (nejdelšího) promítlo. Jedná se tak opětovně o jakousi mutaci mezi bombasticky střiženou vznosnou melodikou (leckterý popový hitmaker musí z té kanonády refrénů odpadnout) podporovanou mnoha vyhrávkami kytarového dua, popřípadě dalšími zdobnými aranžemi, a úderným riffovým thrash/deathmetalovým pojetím, jež se žene za svým cílem rychlostí rozzuřené šelmy atakující stádo vyděšených antilop. Čekejte zkrátka brutální výplach i hity v jednom balíku.

Letošní novinka The Living Infinite nabídne hned dvacet skladeb. Což je porce obrovská, zvlášť pak pro takto tvrdou metalovou kapelu. Oni si však SOILWORK dokázali s tímto přetěžkým úkolem poradit na výbornou, co víc, na jejich albu se téměř nesetkáte s momenty, které by vás nudily, nebo dokonce otravovaly. Björn Strid už mnohokrát v minulosti dokázal, jak všestranným a schopným pěvcem je, letos zde však naprosto exceluje a jeho hlas je ústřední položkou a emotivním katalyzátorem těchto hodinu a půl trvajících žní agrese a přebujelého metalového hrdinství. Strid bez větších obtíží hned vedle něžných a nad akustikou plujících či hymnicky pojatých refrénů znovu dokáže servírovat i brutální chropot či drsné polohy. K tomu mu sekunduje báječný kytarový dvojzápřah, ze kterého rovněž tryskají učebnicové nápady jak láva z právě probuzeného islandského vulkánu, a rovněž samozřejmě výtečná rytmika, kde hlavně bicman je naprosto masakrujícím dělníkem extrémního metalu. Zdejší skladby jsou doslova bombastické, nikoliv však přeplácané, takže máme co do činění s prvotřídním albem, které bude pro fanoušky melodického severského thrash/death metalu, naprostou lahůdkou. Výtečné moderní metalové album od SOILWORK, již deset let velké kapely ze země tří korunek.

 Článek převzat z webu crazydiamond.cz.