9 – 46:14

Norští SOLEFALD zřejmě patří do té kategorie hudby, kdy posluchači, kteří tuto skupinu znají, buď recenzi přeskočí, nebo už SOLEFALD mají dávno koupený. Na prvních dvou albech: „The Linear Scaffold“ a „Neonism“ předváděli úchylní Norové šílenou směsici těžce avantgardního blackmetalu pospolu s popem (zkuste pospolu s popem říci stokrát za sebou!!!), rockem, ostatním metalem, ale i s elektronikou – zkrátka míchanice, jak MARAS!!! Je paradoxem, že nové CD, o kterém si myslím, že je dosti odlišné, přesto obsahuje všechny nahoře vyjmenované kategorie (jenom to zní ve finále úplně jinak). Možná je to tím, že nadhled, který je pro SOLEFALD tolik důležitý sice zůstal, ale zmizel smysl pro humor, který si na předchozích dvou albech vzal svou nutnou daň. Už se tedy nedočkáte těch tolik komických hudebních postupů, každopádně si užijete legraci alespoň v textech. Ty sice na promu nejsou, ale píseň The USA don´t exist určitě nebude úplně vážná… Pořád přemýšlím, nad tím, k čemu nový SOLEFALD přirovnat, nebo jak jej co nejlépe popsat – možná kdybyste zkombinovali předchozí dvě alba s originální melodikou skupiny Opeth??? Je to o dost melodičtější a možná i extrémnější – nevím, zkrátka si udělejte názor sami, rozhodně to stojí alespoň za jeden poslech.