Jako recenzent můžete k nahrávkám přijít různými cestami. Budiž SPASM přičteno jako malé bezvýznamné plus, že v případě své albové novinky Taboo Tales tak učinili stylově – zákeřně si počíhali před záchodky v pražském klubu Exit-us. A stačí letmý pohled i poslech, aby bylo jasné, že „Zapovězené příběhy“ přerovské trojky by asi zapovězenými měly zůstat, alespoň pro slabší povahy. Jejich třetí dlouhohrající deska má totiž k ukolébavce na dobrou noc hodně daleko, i když na druhou stranu se jistě najde nějaký zarytý fanoušek či šílenec, který se při poslechu Taboo Tales a s jejich pomocí s chutí přenese do perverzní snové říše.

V duchu zvrhlé sexuality se nese v podstatě celé album a kluci si opravdu vyhráli nejen s názvy písniček, povedený je i booklet. Otázkou je, zda jim Taboo Tales posloužily jako uvolnění vlastních tužeb a představ, nebo je to vše spíše jen lehká nadsázka v duchu jejich svérázného smyslu pro humor. Tak či onak, svůj účel to splňuje… posluchač se ve zcela nabité půlhodině opět ani na chviličku nenudí. Přesto, že jsou SPASM pouze tříčlennou kapelou, neshledávám to u nich jako vadu na kráse. Všech 18 songů má neskutečnou energii a je zaštítěno lahodným zvukem studia Davos, které už jsem mnohokrát vychvalovala. Vokální dokreslení hudebního celku v podání Radima je také potěšením a pastvou pro uši. Ten pán to prostě umí :)

Po předchozí desce Paraphilic Elegies (2008) tak podle mého názoru přišel nástupce, který plně obstál. Někdo by mohl mít výtku k tomu, že ve výsledku vlastně ničím zase až tak moc nepřekvapil, ale někdy je možná lepší držet se zajetých kolejí než se pouštět do experimentů s rizikem, že tak dobře nezafungují. A na mě prostě SPASM zase zafungovali.