Ohromné! Bombastické! Orgastické! Jak osvěžející! Proudy nekonečné energie prýští z debutu tohoto švédského tělesa do mých žil! Je vůbec možné, aby tak neskutečně našlehanou deskou bylo již debutní album? Určitě! Vždyť švéďáci to jasně dokazují a to za sebou mají teprve jen dvě malá demíčka, jejichž obsah se ve větší míře nalézá i na této placce!

První skladba Swarm of the Formless (pominu-li peklíntro Lamashtu) - na SOP poměry zdánlivě “jednoduchá”, hozená do namrdaného švédska: koberce, sypačky, zasekávačky.. extrémní nakládačka, hitovka.. - je na úvod zařazena pravděpodobně proto, aby tupací posluchače od cd hnedle neodradila, protože to, v co se poté Cabinet zvrhne, je něco hodně hodně hodně dlouhou dobu neslyšené.

Strhující a maximálně vydrcená high-tech jízda s naprosto catchy kytarovými prstovačkami ve stylu ještě nadrcenějšího Necrophagist proloženého švédskou chutí na podnosech feelingů buffalského Kanibala. Harmonicky se SOP hodně dostávají do poloh blízkých kanadským Martyr nebo italským Natron na Negative Prevails a během celého běsnění je všudypřítomná přirozená zběsilost mladých srdcí a pocit “radost hrát”. Představte si sílu utrženého vagónu, jak to na posledních deskách předvádí Cryptopsy, s americkou brutálností Gorgasm, severskou melodikou Theory In Practice a k tomu všemu přidejte techniku a vyhranost Cynic a už vám skoro vyjde vzoreček pro muziku, která se na Cabinet nachází. To vše, ale SOP hódně moc dochutili bujónkem “made in” SOP, kterýž pln svěžesti, aranžérských parádiček, přetechnizovaných fines, úžasných zvratů… a mou tvář naplňuje slast a závist zároveň - to bych taky chtěl umět!!!

Záměrně jsem se celou dobu snažil vyvarovat nezmínit sóla, ačkoli bych o nich mluvil v každé větě, přestožě nejsem kytarista, ale ty si zaslouží samostatný blok. Zpočátku jsem myslel, že se jedná jen o samé vy(s)jížděčky a Murphyovské bublifuky, kterých je tu samozřejmě plno, ale k tomu všemu v nich není jen Azathotovský nihilismus pro stavbu, ale opět hóóódně vlastního bujónku. Každé má neskutečný řád, kompozici a děj. Chvíli zpomalovací, chvílí obrácená proti podkladu, rozsekaná, vypískaná… úchvatná! Díky mr. Karlssone!!!

Celou desku neuvěřitelně nadrmolil nastřelenec Dennis, který ze sebe slova chrlí rychlostí svých přemrdaných sypaček. Jakpak by ne, když si texty vyplnil samýma démonama, posedlostí, černotou, zlem.. a sám Pazuzu se mu zato musel zaklínil v hrdle, ten vokál je fakt démonskej a nahání husí kůži! Abyste ale nemysleli, že je lepším zpěvákem než bubeníkem, čekněte jejich web. Dyť ten čůrák měl ve studiu soupravu jak prase a 12 činelů!!! Miluju jeho práci s pupkem, jeho splashe a otočený chinasplashe, cit pro rytmus a tempo, dynamiku!

Zvuk nahrávky je čitelný a krásně čistý, ne křišťálový, ale přirozený a bez chemických úprav a tím nádherně vyniknou zvuky jednotlivých nástrojů a laškování s nimi… a přesně v tomto směru bych o Cabinet musel pokračovat dále a dále!

Doufám, že jste už pochopili, že jde o desku z těch nejtechničtějších, jakou můžete slyšet a že jsem se z ní úplně zesral! Nemyslete si ale, že jde jen o bohapustou přetechnizovanou sypačku! Cabinet má totiž blíže nespecifikovatelnou atmosféru a je tu tolik nálad a emocí, že se budete chvílemi moci i zasnít… má duši!

Spawn Of Possession jsou pro mě zkrátka minimálně objevem roku a Cabinet už teď jednou z desek letoška! Dostáli skutečně svému jménu a vytvořili u mě skutečnou posedlost – otevírám skřínku stále častěji a dostávám se dál a dál… až ucítíte ten smrad spálenýho masa a utrpení jako v Hidden in Flesh.