Mám tady další restík, který je nutno splnit. O to víc je to na pováženou, protože toto allstar-EP lidí z tDEP, Made Out Of Babies, Isis a Candiria, přesněji řečeno kvartetu

Greg Puciato, Julie Christmas, Jeff Caxide a John LaMacchia, vyšlo již loni v listopadu. Co může vzniknout z čtveřice lidí, kteří se sami ve vlastních domovinách pohybují na hranici alternativ a experimentů vůči všeobecně chápané hudbě (chápej mainstreamu)? Buď to bude inklinovat ještě k větším extrémům (myšleno z té špatné stránky), nebo vznikne příjemný počin obsahující veškeré líbivé atributy domovských kapel. Druhá volba je jasná.
John (Candiria) a Jeff ( ISIS) jsou strunatci tvořící hudbu (kdo to nabubnoval? Automat?). Do Spylacopy přinášejí smysl pro atmosféru a rozsáhlejší kompozice, i když v rámci Spylacopy a tohoto EP se dá mluvit o minimalismu. Greg (tDEP) a Julie (Made Out Of Babies) tvoří vokální sekci, ale myslím, že se nebojí prosadit

si „svou“ co se týče hudby. Proto úvodní Haunting a Ghost bude mít, možná neprávem, cejch dillingerovský. Greg střídá polohy hlasu tak, jak ho známe. Celá úvodní skladba se tedy nese v příjemném duchu domovského odchovanéckého klubu. V druhé skladbě už Greg trochu polevuje a nechává svůj hlas koketovat s charismatickým hláskem Julie. Musím říct, že se doplňují opravdu dobře a hlavně nenuceně, jeden druhému nepřekáží. Hudebně bude skladba připomínat možná více Battle Of Mice než Made Out Of Babies. Předpokládám, že třetí Together We Become Forever je jasnou doménou Johna, klavírní a ambientní snovost Candirie v minimalistickém podání, co neublíží. Nesnaží se strhnout pozornost z celého EP, ale zároveň ho nepotopit. Skladba zapadá do celku. Čtyřkou se opět Greg probudí. I když to zcela nebyl záměr, tato skladba bude hodně připomínat jemnější podoby tDEP i s podprahovými, samply protkanými podklady. V konečném důsledku pro mě nejslabší věc z EP právě s patřičným odkazem na tDEP. Čtvrtá skladba tak může sloužit jako protipól jemnější, pomalejší baladě jako je konečná I Should Have Known You Would, která mi utkvěla v paměti nejvíc. Nejen pro svojí oddychovou náladu, podprahové samplíky, ale hlavně pro krásný překrývající se duet Grega a Julie, tím víc, že jí musíte vlastně hledat, a možná je to poblouznění, ale nejsem s to říct, jestli tam vlastně je. Můžete jí tam slyšet, když budete chtít, a nemusíte. Ani po 10. repeatu si opravdu nejsem jist, ale něco mi říká, že tam je, celé to prostě Gregovi nevěřím. Julie se tak nakonec objeví jen v druhé skladbě a v páté „jo a ne“, právě proto zanechá víc než kladný dojem.
I když se to může z výše uvedeného popisu zdát, tak čtverka to opravdu nepřehání a nemá proč. Nerezignuje na svoje tradice, respektuje postupy z domácích kapel, přesto to dělají tak nějak jinak. Víc než nějakou účelovost cítím z EP hravost z tvorby hudby. Oni sami si tímto projektem nestaví nějaké ambice o plné kluby nebo přední příčky billboardu. Deklarují Spylacopu jako

studiový počin a myslím, že i zatíženost domovských kapel nepředurčuje tento projekt k nějakému masivnímu koncertování. Co si ale určitě Spylacopa zaslouží, nejen pozornost, je pokračování a určitě nezůstat jen u EP délky. Příjemných 7.75, které zpestří čekání na regulerní studiové počiny domovských kapel.