No vida, na poslední desce neúnavného Devina Townsenda a jeho kumpánů je krásně vidět, jak vše do sebe zapadá. Když jsem se nedávno zmiňoval v recenzi na Synchestra o hudebním vývoji hlavního mozku SYL, netušil jsem, že ta postupná krystalizace Devinovy sólové dráhy zasáhne i do kanadské drtičky. Myslel jsem, že tam se přece jen angažují i další skladatelské hlavy.

Cože se tedy stalo s nekonvenční mlátičkou? Townsendovy hudební nápady určené přímo pro SYL nivelizovaly s ostatní jeho tvorbou a více než kdy jindy máme před sebou produkt, který se jedné fanouškovské skupině prahnoucí po „modelu City“ může zdát jako rozmělněný, druhá strana toužící po mnoha Devinových tvářích naráz bude spokojena. Dogmatikové představující si Strappingy jako industriální smrtící lázeň tekutým dusíkem, budou téměř rozhořčeni. Ostatní, nezaujatí posluchači budou každopádně překvapeni.

PŘEKVAPENÍ!!! Správné to slovo, na každém je teď si přebrat, jestli je příjemné. O čem že to mluvím? Třeba takový nástup Hope jako by vypadl z Townsendovy poslední sólovky (i když následující tóny i celá skladba se nese v jiném duchu) a to se nezmiňuji o přímé výpůjčce ze Synchestra – stavební riff Plyophony. Průsečíkem jsou také úlety, které zpestřují jinak docela ortodoxní kovové znění (ty už prosákly na minulé desce Alien, viz například ten krásně perverzní dětský sbor); ve trojce Antiproduct swingově hravé sólování dechové sekce, pátá v pořadí Wrong Side disponuje (možná vůbec nejsilnější věc na albu) hollywoodsky prodýchanou smyčcovou partií. Far Beyond Metal se již objevila na živáku Live in Australia, teď došlo i k její studiové prezentaci. Koncertní tutovka upomínající na klasický metal, který SYL tak šikovně nonkonformně využívá. Klasická výplachovka je zde jen jedna – hned druhá You Suck s parádním bicím tloustnoucím uragánem Hoglanem. Vůbec, každá deska Kanaďanů dokazuje, jak je pro ně tenhle robot nepostradatelný a dokáže do jinak docela normálního nápadu vymyslet vynalézavou figuru postavenou na neuvěřitelných traktorech ride-šlapáky. The New Black stejně jako Alien ke konci zvolní, na povrch vystupují typické Devinovy melodie. To se nedá říct o posledních třech minutách titulní skladby, která vše problematizuje: klepárna, scifi klávesy a do toho všeho guláše krásný melancholický přednes leadera. Na úplný finiš nám zabzučí včely, zapraská ohníček a to je konec.

I když se zprvu zdá The New Black jako logický krok k ukončení tváře Strapping Young Lad jako nasraného buldoka, další poslechy utvrzují v tom, že jsou na ně kladeny vysoké nároky. Možná že ten Devin zasněně zpívá, ale to pozadí je stále pořádný nářez, který z nepřipraveného člověka nadělá fašírku. Fakt, že Townsend sám neví, kde brát pořád tu naštvanost, potvrzuje, že hudba SYL holt řádně vyčerpává. .::. 8.75/10