Po třinácti letech se na scénu vrací legendární Swans. Skupina, která zásadně ovlivnila třeba Godflesh, Neurosis nebo celou vlnu post-rocku. Michael Gira si do obnovené kapely přivedl polovinu svých swans-are-dead období vyplňujících Angels Of Light, ale také kytaristu Normana Westberga z původní sestavy. A podle toho My Father Will Guide Me Up a Rope to the Sky vypadá: silně zneklidňující Swans z poloviny 80. i southern/western/country prvky (obsažené u Swans přibližně

od oné poloviny 80’s a přenesené do Angels Of Light). Navíc se Gira rozhodně nevzdal různých experimentů se zvukem (které byly v minulosti nejvíc slyšet na Soundtracks for the Blind). Pan vůdčí duch tvrdí, že to není žádný nesmyslný nostalgický reunion, ale cesta vpřed. Což je trochu v rozporu s jeho dalším tvrzením, že obnovil Swans kvůli vzpomínce na jejich (do extáze přivádějící) zvuk. Ale nevadí, cesta vpřed to nakonec je. Narozdíl od naprosté většiny reunionů. Rovněž oceňuji, že se Swans nesnaží navazovat jen na Soundtracks: za těch 13 let byly post-rocku vytvořeny tuny a momentálně je to trend.
Ale tohle mě před poslechem nenapadlo. Na mysl mi nepřišla ani možnost, že by se mi noví Swans mohli líbit kvůli své brutalitě; ani po poslechu první vlaštovky Eden Prison na Myspace. A on to je masakr od samého začátku: No Words/No Thoughts by se se svou intenzitou neztratila vedle extrémů typu New Mind či Nobody – a promyšleností je o míle předčí. Vedle příznačné záměrně primitivní rytmiky a Girova neméně typického hlasu („…see that man – zero/zero man – alone/you’re a man I love…“) se tu vyskytuje třeba nejsurovější honkytonkový klavír (?!) v historii lidstva. Další brutalita My Birth je jednodušší, nicméně definitivně potvrzuje, že se návrat k (úžasné) čiré primitivnosti Filth či tvrdších věcí z Children of God

opravdu neplánuje. Vedle No Words/No Thoughts je vrcholem alba You Fucking People Make Me Sick – Devendra Banhart si dal duet s Girovou tříletou dcerou: „I love you / Young flower / Now give me / What is mine.“ Akustická kytara, neustálý pocit něčeho velice nepříjemného v dohledu a posléze rozbití písně v převážně klavírní disharmonii. Nicméně zde není vše dokonalé. Neškodná country Little Mouth by na albu nemusela být a Reeling the Liars In dokonce neměla. Velice vlezlá věc rovněž ze západu či jihu. Asi u pátého poslechu tohoto hitu jsem si v souvislosti s nádhernou In My Garden z Children of God vzpomněl na Jarboe a zatoužil po něčem podobném; celkově však nemám dojem, že by Swans nějak chyběla. Gira si se svou láskou, Bohem, nevinností a svobodou (…) vystačí sám; snad pokračuje jen on a Swans zůstali v roce 1997 - stejně jako zůstanou Angels Of Light v roce 2010? Uvidíme.
Od rozpačitého očekávání jsem se dostal k nadšení, prosincový koncert je povinnost. Těšíme se na další alba, Mr. Gira!

PS: Všechny skladby kromě You Fucking People Make Me Sick byly již

dříve vydány na Girově sólovce (traileru k My Father) I Am Not Insane v akustické podobě, tedy zpěv doprovázený kytarou. Přes kuchyňskou kvalitu záznamu stojí za pozornost i poslech: verze Eden Prison (That Way) je perfektní a celkově mají akustické verze minimálně výhodu ve výrazně lepší rozeznatelnosti textů. A název My Father Will Guide Me Up a Rope to the Sky vzešel ze zde přítomné skladby Oxygen.