Pokud My Father Will Guide Me up to the Sky selhával pro svou krotkost a konvenčnost, na The Seer hřešil Gira v přesně opačném směru a album neuneslo veškerou tíhu konceptu, v němž mělo jít o shrnutí třiceti let hudebníkova vývoje. Obě alba vyvolávala kromě zážitku z vlastního poslechu také očekávání věcí příštích, kde se povede eliminovat chyby a izolovat ty nejlepší aspekty. The Seer samozřejmě očekávání vycházející, konkrétně, ze skladby No Words/No Thoughts a z intenzity koncertů Swans, v mnoha směrech naplnil. Kromě transu živých Swans se však na album nezřídka přenesla i jejich „self-indulgence,“ konkrétně nahrazení skladatelského záměru pouhou snahou (třeba desetiminutovou) o jediný, co nejvíce zničující zvuk, která na desce zkrátka nefunguje. Naživo hrané skladby z To Be Kind slibovaly překonání tohoto problému.

Novinka opravdu je nejsoustředěnějším a také nejlepším albem Swans od návratu. Gira rezignoval na poněkud násilně působící kombinování žánrů z The Seer, z celku výrazněji vystupuje pouze odsekáváná, v daném kontextu nefungující skladba Oxygen odkazující na nejstarší tvorbu kapely. Veškerá diverzita zbytku alba pak funguje v rámci jeho identity jako konzistentního celku s funkční vnitřní stavbou. To Be Kind jasně navazuje na The Apostate nebo titulní skladbu z The Seer, ovšem jistý posun v záměru je evidentní. V předchozích letech Gira rozkládal rock na základní části, aby z v žánrech vyprázdněné formy dostal nový obsah, čirou intenzitu, vedle které bylo vše ostatní zbytečné. Na To Be Kind Swans částečně opouští tento koncept a na základech osekaného rocku staví ambicioznější, melodičtější a svým zpusobem konvenčnější skladby. Rytmika je nadále primitivní a hypnotická, ale zejména v prvních třech skladbách dynamičtější, zaměřená na akcenty v rámci nosného rytmu oproti přímému tlaku The Seer. Některé recenze zminují vliv blues, což muže byt relevantní právě pro tyto skladby; druhá je koneckoncu věnována Chesteru Burnettovi aka Howlin Wolfovi. Zásadnější pro vyznění je pak melodika, která zejména ve druhé části připomene Soundtracks for the Blind i konvenčnější post-rocky. Zde je třeba vyzdvihnout skvělé plochy tvořené steel guitar Chrise Hahna.

U Swans je však znát, že objevení post-rockových forem proběhlo nanovo, ne jako rozhodnutí, ale jako organický vývoj po letech koncertování a společných zkoušek. Ambicí Swans je extáze. Už GY!BE dokázali, že rozsáhlé kytarové plochy a jednoduchá rytmika fungují v tomto směru celkem obstojně. Ovšem Swans jsou syrovější, svým způsobem neumělí a neohrabaní. Skladby nejsou vypilované do posledního detailu, ale častěji své problémy prostě přejedou vlnou zvuku. Bring the Sun nebo She Loves Us místy připadají dlouhé a bezradné, ale Girovy výkřiky v gradacích hýbou světy. Texty se tentokrát principálovi opravdu povedly. Zatímco na The Seer se stylizoval do vizionáře, jeho přístup na To Be Kind se dá popsat jako via negativa.
 
             No pain, no death, no fear, no hate
             No time, no now, no suffering
             No touch, no loss, no hand, no sense
             No wound, no waste, no lust, no fear
             No mind, no greed, no suffering
             No thought, no hurt, no hands to reach
             No knife, no words, no lie, no cure
             No need, no hate, no will, no speech
             No dream, no sleep, no suffering
             No pain, no now, no time, no hear
             No knife, no mind, no hand, no fear (Screen Shot)

 
Pozitivní výroky téměř zmizely, z vět zbyly fráze. Gira vzývá prázdnotu, ne-stav čirého prožívání, často ve spojení se sexualním vytržením, v němž človek opustí veškeré tendence interpretovat realitu a pozná jakési čisté bytí, jehož povaha však není v textech nijak popsána nebo předepsána.

Ve vhodné náladě mě To Be Kind pravidelně dostává tak blízko extázi, jak je jen v hudbě možné. Paradoxně právě proto občas album vypínám v půlce první skladby; To Be Kind zkrátka nemůže, podobně jako alba Godspeed You! Black Emperor, fungovat jen jako příjemná kulisa. Pokud ovšem všechno sepne, jde o jeden z nejsilnějších hudebních zážitků.