Brutal Assault už klepe na dveře a na Marastu vrcholí vlna představování zúčastněných kapel a jejich produktů, které se nevyhnu ani já. Za tímto účelem jsem si vybral nadějnou nizozemskou kapelu Textures a konkrétněji její druhý zásek, Drawing Circles. Textury se velmi výrazným způsobem na metalové scéně nového tisíciletí podepsaly už svým debutem Polars, rytmickou meshumachinou s ambientními a atmo vsuvkami. Na další přírůstek do rodiny jsem tedy byl natěšen značně, a očekávání to, to ale trochu předbíhám, nebylo plané.

Jak tedy ‘malování kruhů‘ v podání Textures vypadá? Jasně, pořád je to hodně hozené do meshu stylu, střednětempé tlakové složitě zasekávané kytary, důraz spíš na rytmiku než melodiku, ale to je jen půlka toho, co dostanete. Velkou část obstarává totiž také ta milejší tvář textur, atmosferické rockovější části, ve kterých se brousí i v melodičtějším rejstříku, do kterého byste se v silových částech jinak moc nepodívali. Během jedné skladby vás tak Textures dokážou agresivními riffy složit do kolen a rozšroubovat do šroubků, ale zároveň vám léčivě klidnější party dovolí se zase dát dohromady a postavit na nohy, navíc na stopáži songů se nešetří, převažují tracky kolem pěti minut a výš, takže se během jednoho můžete složit a postavit klidně několikrát. To by byl tak zhruba obecný popis a teď už k něčemu konkrétnějšímu.

Zajímavou kapitolkou, kterou bych velmi nerad opomenul, je srovnání s debutem. Na Polars byla jak naprosto úchvatná místa (hlavně v nátlakových pasážích), která se překonat nepodařilo, tak i věci, které mě bavily o poznání méně (třeba ambientní elementy, které na nové desce takřka vůbec nefigurují, což mi celkem vyhovuje, ambient není právě můj šálek kávy). Oproti tomu Drawing Circles působí vyváženějším dojmem, baví mě jako celek, má propracovanější melodické party, ale zase neobsahuje tak výrazné rozsekané meshu momenty, celkově mi to připadá takové usedlejší. Daleko více prostoru dostává i melodický vokál, na prvotině přítomný spíše v náznacích. To sice v moderním metalu právě dvakrát nepřekvapí, spíše naopak, ale v případě Textures to beru jako krok vpřed, protože Eric Kalsbeek nepatří do sady generických metalcoreových rádobyčistopěvců, jeho mírně zatřený hlas má celkem svojskou rozpoznatelnou barvu a alespoň ze studia to vypadá, že vše celkem s přehledem zvládá, no uvidíme naživo, pokud to uzpívá, tak klobouk dolů.

Celkové hodnocení bych tedy rozhodně viděl dosti pozitivně, určitě jeden z nejlepších meshucorů současnosti, Textures nezklamaly a ‘malování kruhů‘ je v jejich podání prostě skvělá moderní metalová zábava. Hudebně plavou sice v trochu jiných vodách (ale zas ne o tolik) než na debutu, hodně se rozšířily atmosférické části, ale kvalitativně to vidím zhruba na stejno, za 8.5. Další kapela, která na Brutálu určitě bude stát za to, zejména bych na živo chtěl vidět Stream of Consciousness a Touching the Absolute, podle mě dva nejlepší zářezy alba. .::. 8.5/10