Jsem moc rád, že na té naší rodné hroudě vyklíčilo tohle nadzajímavé těleso. The Corona Lantern, zahrnující i členy Diligence či Demimonde, má za rok 2015 na svědomí dva zářezy. EP MMXV a debut Consuming The Tempest, na jehož živé prezentaci jsem byl v listopadu osobně přítomen, kde mě kapela utvrdila v tom, že moc dobře ví, co dělá!

„Liquidblisters wet my fingers feed my lips
Smoky sparks, those ropes encircle my hips“

Poté, co nás jako intro uvítá houpající se oběšenec se svou krásně vrzající oprátkou, se na nás vyvalí megatuny syrových, do kolen srážejících riffů, které na svých bedrech nesou tíživou škatulku sludge/doom. Ale nečekejte žádné stoner blbosti, jak je v dnešní době u kapel s tímto popiskem zvykem; dobrá, až na A Ray of Black Light Lantern, která ovšem krásně zapadá do konceptu a na rozdíl od zmiňovaných blbostí je fakt super, a to jsem na tyhlety úlety celkem ras. Corona vládne neúprosně moderním a těžkým zvukem, který před sebou vše srovnává se zemí jako válec sestavený z nejnovějšího druhu kovu a natřený tou nejtmavší černou! Po něm už pak nezůstává zhola nic. Neskutečná kombinace drtivých riffů a ubíjejících (v dobrém slova smyslu) drnkaček je sem tam proložena (dost nečekaně a to je SAKRA dobře) sypačkou, anebo třeba nějakou tou goddethronedovskou vyhrávkou, která dokáže z nenadání změnit atmosféru takovým způsobem, že se nakonec necítíte tak, že je všechno úplně v… (úsměv).

Tím se dostávám k tomu, co mě na desce rozsekalo na kousky. Ba co víc, ještě než jsem to slyšel z desky, mě to rozsekalo na cucky - ve Vopici - skladba Incompatible Structures je dokonalá vražda a kombinace všeho nahoře vypsaného! Dvě rozdílné drnkačky, které nechutně cuchají vaše nervy, se nemilosrdně střídají, a jestli čekáte vysvobození, nedočkáte se ho, protože po pár minutách pohrávání si s vaším podvědomím přichází na řadu vrchol desky! Neskutečné dělo přímo do ksichtu -to je R+ pasáž s mocně geniálním samplem! Pokud jste se dosud nepodělali, tak nyní si můžete měnit spodní prádlo se škrtátkem, protože tenhle motiv je monstrum, co vám zpřeláme všechny kosti v těle, takže po konci songu už nebudete mít jak se přebalit! Tímto kapele gratuluji (úsměv). Když jsem tohle ve Vopici slyšel (v pátek jsou na ŽN), prostě jsem jenom stál a sbíral si čelist ze země.

„More than three times I had been incased
Found, buried and poured over with gallons of tar
Discreet fractures all over again“

Po takové náloži musí (samozřejmě) přijít nějaké uklidnění pro rozmotání nervů a regeneraci ochrnutých svalů. A Ray of Black Light Lantern je ona jediná stoner záležitost, ale na rozdíl ode všech jiných stoner věcí, které mě k smrti nebaví, je tohle jako pohlazení, super nápad, super místo na desce! Dojíždí se už v nastoleném stylu – kytarový válec versus kytarový vánek, basa s fajn obhroublým zvukem zdatně sekundující a doplňující a bicí, které pumpují bláto až do mozku s občasným posypáním spouště, kterou po sobě kapela nechává. Dahlienčin diktát a vymazlené frázování by vydalo na samotnou recenzi. Ta holčina prostě jede, nechápu, jak zvládá všechny ty aktivity! Tři kapely (minimálně), dělání grafiky… no prostě klobouk dolů! Jestli mi na té desce něco chybí, možná větší přesah přes žánrové hranice, ale s tím budu počítat do budoucna a si ten jeden poslední bodík schovám.

„I stay gullible to the elements
Though I could never cherish drought
With the sound of rain hopelessness crumbles
CONSUMING THE TEMPEST“